Nejen o svobodě

Svoboda není „cochcárna“, ale je to především zodpovědnost. Zodpovědnost za svůj život, zdraví, za své myšlenky, slova a činy.

Když vím, že nikoho nezajímám, jsem svobodný. Protože se nemusím před nikým klanět, nikoho se bát, nemusím říkat to, co chce někdo slyšet. To je svoboda.

Svoboda je i odvaha být svůj. Svoboda je i nebýt „in“ a dovolit si nebýt (pokud to tak cítím) „příslušníkem stáda, davu“. Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. Takže svoboda je i o toleranci a ohleduplnosti, ale neznamená to, že se sebe nezastanu a že nemám soucit.

Soucit totiž není podpora sebelítosti a není vymahatelný na povel. To je citové vydírání. Soucítím a jsem ochoten pomoci, obvykle konkrétnímu člověku v konkrétní záležitosti. Pomoc je podepření, podání ruky, ale není to převzetí odpovědnosti. Proto může být pomoc paradoxně i „odepření pomoci“, aby si ten, kterému je pomáháno, uvědomil, že na pomoc nemá automatický nárok a dokázal se postavit na vlastní nohy a konečně převzít za sebe odpovědnost.

Tolerance je o přijmutí jinakosti, jiného názoru bez vnucování svého úhlu pohledu. Pokud nejsem zaslepený, přijímám, že „kdo nejde s námi, jde jinudy“. Zaslepení fanatici razí heslo „kdo nejde s námi, jde proti nám“.  Svobodomyslným a tolerantním lidem je blízká i pokora a respekt k druhému.

Pokud si myslím, že jsem nejchytřejší a všichni ostatní jsou pitomci, pak ten největší pitomec se na mě dívá, podívám-li se do zrcadla. Také se tomu říká povýšenost. Pro zdejší život jsme byli jako lidé obdarováni rozumem i citem. Tak používejme oboje.

Dáme se cestou přirozenou nebo umělou? Cestou svobodného přirozeného světa „žij a nech žít“ nebo světa řízeného umělou inteligencí? Cestou kontrolované společnosti. K ní totiž máme více nakročeno a je v zájmu globalistů. Avšak není v zájmu Přírody.

Petr Robejšek v jedné své eseji napsal o chytrých mobilech, s nimž někteří i spí: "považují ho za svého služebníka, rádce a intimního přítele a nechápou, že je to jejich dealer, fízl a pasák."

Nový mladý člověk dokáže to, co my starší ne. Zemře hlady pod jabloní plnou jablek zahleděn do svého nejmodernějšího nejchytřejšího mobilu.

Hrozí nám bezdotykový a sterilní svět? Hygienická hysterie a diktatura? Jak to bude s dotykovými telefony? Nechci se dočkat chvíle, kdy uvidím mladíka, jak se dotýká mobilu ve sterilních rukavicích, to už snad nebude ani k smíchu. Stejně jako dnes potkávám na ulici bledé „zombie“ skloněné a soustředěné na displej mobilu, nevnímající reálný svět kolem. 

Jsme připraveni na povodně, epidemii, sucho, ... ale co když nás překvapí něco jiného? Co kdyby byly vypnuty internet, televize, mobily? Kolik lidí by to nepřežilo?

Hlavně by to nepřežil ten systém, který je na tom založen. Najednou by nikdo nic nevěděl, nefungovaly by úřady, instituce, infrastruktura. Svět na „zásuvku“ bez zdroje ze „zásuvky“. To by byl masakr. 

Svět je pod nadvládou ajťáků, kteří vymýšlí, jak ho řídit a kontrolovat. Pomalu se také přibližuje „vláda“ umělé inteligence. Je slučitelná se svobodou, tolerancí, pokorou a soucitem?

Myslím si, že ne, a proto chci svoji svobodu a aspoň kousek nezávislosti na umělé inteligenci bránit. Třeba psaním svých blogů, lidskostí, laskavostí a humorem tváří v tvář při setkávání s lidmi, kteří se vzájemně respektují a jsou k sobě vlídní. A naopak snahou se nesetkávat s těmi, s nimiž si vzájemně nesedneme. Opravdu se nemusíme mít rádi, ale můžeme se ale aspoň tolerovat.