Nějak moc zemřelých

Je toho poslední dobou nějak moc, padlí vojáci v Afgánistánu, utonulé děti a další, oběti silničních nehod a do toho ti mediálně známí lidé všech věkových kategorií.

Jsou i v mé blízkosti, zemřel nám oblíbený starosta, sousedovi táta, ... Staří a nemocní lidé jsou, dá se říci (a snad to nevyzní moc cynicky) kandidáty smrti. Smrt přichází nečekaně, někdy je její příchod očekáván, a přesto nechceme věřit, nechceme se smířit ....

Jsou lidé, kteří i při svém relativně mladém věku jsou chodícími mrtvolami a naproti tomu vitální staříci, kterým by víc jak devět křížků hádal málokdo.

Smrt však k životu patří, umírají nejen lidé, ale v těchto vedrech hynou i rostliny, stromy, následně zvířata. Vedro a sucho nás drtí a následky poneseme i dál. Málo sena (krmiv), málo vody, malé výnosy obilí, požáry,... Následkem bude zdražení potravin, možná i energie a nejspíš i dalších položek. A k tomu ještě volby.

Přijdou do komunálu a do Senátu lidé, kteří se nenechají ovládat? Nebo se budou recyklovat „politické mrtvoly“? Chtělo by to lidi odvážné, ochotné čelit novým výzvám, nezpochybňující klimatickou změnu, hledající řešení v lokalitách, v regionech. Řešení, které umožní lidem přežít, udržet vodu v krajině, zkvalitnit přístup a péči k zemědělské půdě, k přírodě. Dále zbytečně nebetonovat a neasfaltovat, tj. snížit vliv developerské a „ropácké“ (automobilové) lobby.

Uvidíme, u nás už je jisté, že budeme mít nového starostu. Ten, co tu „vládl“ 28 let, byl nesmírně úspěšný, protože měl vizi, přirozenou autoritu, buldočí úsilí a byl lokálním patriotem. Bohužel už není mezi námi. Tak naše město projde největší polistopadovou změnou. Nové Zastupitelstvo města bude jiné, bude na něj mít vliv „duch“ bývalého starosty? (tj. spolupráce zastupitelů je v zájmu občanů města a je výš než stranické zájmy a půtky).

Kéž by nám ti mrtví přinesli alespoň nějaké poučení a zmoudření. Je na čase zahodit malicherné spory a začít spolupracovat. Neskákat už na vábničku mocných, abychom si dávali vzájemně po čuni a oni tak mohli nerušeně vládnout a s plnou hubou lidských práv zde budovat bezpráví.

Především ti mocní, bohatí a vlivní by měli přestat s povýšenectvím a pokrytectvím a nabídnout těm dole pochopení a respekt k nim. Inteligenci a rozum na to mají, teď ještě zapojit srdce. Ovšem ne takovým způsobem jako Jaroslav Hutka.

Právě v úctě k těm mnoha (poslední dobou) zemřelým a respektu k životu a budoucnosti potomků by mohly „elity“ přijít s něčím lidsky vstřícným. Jsou toho ještě schopné?

Jinými slovy, každý máme nějaký názor, díváme se na věci a situace z různých úhlů pohledu, často se nechápeme. Ale nemusíme ten svůj pohled lidem vnucovat, zejména tím, že nepřipustíme, že na věci je možné se dívat jinak, mít opačný názor. A pokud nerespektujeme lidi s opačným názorem, jinou životní zkušeností a také jinou úrovní inteligence, vzdělání, sociálního a emočního cítění, duševního zdraví, spirituality, apod., pak v nich můžeme vyvolat odpor, dokonce nenávist.

Pravdou je, že ti, kdo se sžírají nenávistí, ničí především sami sebe, ale častokrát se stalo, že pomohli do hrobu mnoha nevinným lidem.

Zkrátka nepochopím vzdělané a inteligentní „elitáře“, že jim to nedochází, nebo možná v soukromí ano, ale oni zkrátka musí dělat to, co se od nich očekává, nebo to, o čem jsou přesvědčení. Možná, že je ten odpor utvrzuje v jejich pravdě, a tak se změny asi nedočkáme, dokud nás smrt nerozdělí.

Ona ta zubatá kosí denně a se 100% jistotou mohu napsat, že jednou zaklepe i u mých dveří. Počítám s tím, ale než se tak stane, tak si budu užívat života.