Nechte kokrhat Maurice!

Francouzský soud se zastal hlučného kohouta před novousedlíky. Pro mne pozitivní zpráva dne. Je neuvěřitelné, co lidé řeší (dokonce soudně) a dnes už je bohužel neuvěřitelné, že v daném případě zvítězil zdravý selský rozum.

Na druhou stranu to potěší a dává naději návratu k přirozenosti a zachování tradic venkova a venkovského způsobu života. Doufejme, že nejen ve Francii.

Kohout Maurice se stal hrdinou. Přiznávám, že je mi sympatičtější než hrdinka Greta, která u mne určité sympatie sice vzbuzuje, ale ten humbuk kolem ní, hlavně pokrytectví mocných, zakrývaný nový byznys a prosazování řešení, které spíše další problémy přivodí, se mi nelíbí. Faktem je, že půjdeme-li takhle dál, tak ty děti opravdu nemají před sebou skvělou budoucnost, proto jejich „vzpouru“ chápu. Hůř už chápu ty metody, ale zpět ke kohoutovi.

Kohout zastupuje další venkovské zvuky, jako např. bučení krav, ale i zvuky přírody: zpěv ptáků, kvákání žab, békání srnců, štěkání psů, mrouskání koček, kvílení dravců. Dnes k venkovu patří i zvuky benzínových sekaček, motorových pil, projíždějících traktorů a aut.

Zkrátka žijí zde lidé a nějak fungují. Ale lidé zde žijí, nebo se snaží žít i v souladu s přírodou a domácími a hospodářskými zvířaty.

Je to o vzájemném respektu a vnímaní. Domorodci obvykle kohout nevadí, slýchá ho denně, nevadí mu ani v sobotu ráno projíždějící traktor. Ovšem, když si lufťák zapne sekačku či cirkulárku v neděli v sedm ráno, domorodci také asi nadšeni nebudou.

Ohleduplnost a její protiklad bezohlednost jsou doménou lidí. Zvířata mají instinkty, pud sebezáchovy, čtou přírodu a snaží se přizpůsobit jejím podmínkám. Lidé si vymysleli své vlastní podmínky.

Někteří tíhnou k velkoměstu, jiní k venkovu a maloměstu. V každém tomto prostředí jsou trochu jiné podmínky k životu. Zpravidla je život ve velkoměstě pohodlnější, protože vše je dostupnější (práce, služby, zdravotní péče, vzdělávací instituce, ...) ovšem platí se za to obvykle „daň“ v podobě zhoršeného životního prostředí, větší kriminality, větší závislosti na vybudované městské infrastruktuře, většího stresu.

Na venkově máte větší klid, jste blíže přírodě, můžete být více nezávislí (pokud si něco pěstujete či chováte nějaké zvířectvo), naopak s dostupností práce, služeb, zdravotní péče a vzdělávacích institucích a dopravní obslužností je to horší. V této oblasti zažíváte větší nepohodlí, ale to vás může paradoxně „utužit“ a stanete se více přizpůsobivými.

Kohout Maurice a jeho vítězství je malým vítězstvím francouzského venkova. Věřme, že důležitým a že se přelije i do dalších evropských zemí. Venkov si to zaslouží i u nás, hlavně by měl být živý, být svůj a neproměnit se ve skanzen či pouhou turistickou atrakci, noclehárnu či jen v místo víkendového pobytu obyvatel větších měst.

Samozřejmě i s těmi turisty a lufťáky se ten venkov musí sžít, ale měl by přežít i ve svých tradicích, a hlavně v lidech, zejména mladých rodinách, kteří se rozhodli zde žít a budou tvořit budoucnost obce ve vzájemné spolupráci s těmi staršími. A o tom by to mělo být.

zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2916473-nechte-kokrhat-maurice-francouzsky-soud-se-zastal-hlucneho-kohouta-pred-novousedliky