Návrat z ráje

Byl sice mráz, hlavně po ránu, pak ale sluníčko přeci jen teplotu posunulo o něco výš. Chvílemi i příjemně hřálo.

Strávil jsem po čase víkend na chatě. Fyzicky jsem hodně pracoval, řešil jsem i práci, kterou jsem neplánoval a mám radost z vyřešení jednoho nenadálého problému. 

Nesměle kvetou první kvítka, potěšily nás sasanky na louce a v našem malém lesíku. Nejodolnější rostlinou zdá se barvínek, rozkvetl i petrklíč. Čmelák vlítne do sasanky, tu se objeví i včelka. Potřebovali by více tepla, to se pak objeví i motýli.   

Ptáci koncertovali již od brzkého mrazivého rána. Vítali nový den s radostí. Nezdá se to, ale je opravdu jaro, vrátili se špačci a hned zahnízdili v dutině stromu. Pozoroval jsem nejen ptáky, ale i veverku, navštívil nás srnec a na procházce jsme přenesli přes silnici slepýše. Vždyť bylo svatého Jiří, a to vylézají hadi a štíři. Ikdyž slepýš není had.

Zkrátka byl to příjemný víkend v našem kouzelném ráji. Zdědili jsme tam televizi, ale na wifinu tam není vhodné prostředí. Mobilní signál je, ale v telefonu internet a data zatím nevyužíváme. Byť se s těmi chytrými mobily učíme zacházet.

Jenže to má háček, já mám chytrý ten služební, a ještě z pravěké privátní Nokie bych tam potřeboval dát druhou simku, ale to mi musí udělat na prodejně. Ženě se zděděný chytrák furt vybíjí, tak ho má dvě noci na nabíječce a potřebuje si koupit novou baterku.

Užíváme si fyzické práce na zdravém vzduchu a také procházky. Když nezapnete televizi a máte nedostupný internet, najednou i takový koronavirus zmizí ze života. Kolemjdoucí, běžci, cyklisté a lidé, které jsme potkali na procházce, nám ho ani nepřipomněli, protože žádné roušky či respirátory neměli.

Podhorský venkov nám dal na chvíli zapomenout na ten matrixový blázinec. Cestou zpět jsme si ho připomněli v Mladé Boleslavi, kdy v obchodním centru jsme si chtěli nechat poradit s chytrými telefony. Tam už jsme museli s rouškami. Mně se nechtělo stát frontu, tak jsem rozloučení se starým telefonem odsunul na později (na neurčito) a žena ke svému rozčarování zjistila, že si novou baterku nekoupí, protože na tenhle typ už se nevyrábí.

Něco ji mladíci nabízeli a byli paf z toho, že nechce data a jiné vymoženosti. Tak jak přijela domů, vyměnila simku zpět do starého mobilu a ten nový (a vlastně už zastaralý) uložila zpátky do krabičky. Na to její používání ten starý stačí, hlavně, že ho nemusí tak často dobíjet a baterka ještě slouží.

Doma zapnu počítač, abych vyzkoušel, zda kabelem přetáhnu fotky z nového mobilu, ale nedaří se, buď je ten kabel jen na dobíjení, nebo já jsem tak blbej, že to neumím. Tak asi počkám na syna, aby mi poradil jak na to.

Návrat do matrixové reality je tentokrát opravdu těžký. Přepnutí do po-víkendového režimu všedního pracovního dne je o to horší, že jsem se snažil před víkendem ukončit co nejvíc restů, a to se mi povedlo. Čeká mne teď práce, do níž se mi moc nechce. Nicméně budu se muset do ní vrhnout.

Ovšem nějak mne více láká modré pondělí. Zvláště, když za okny je krásná modrá obloha. Tak jsem si trochu toho modrého pondělka užil a po práci se vydám za odměnu na kolo.