Na státní svátek bez šarvátek

Rok se s rokem sešel a svátek vychází na sobotu. Nespornou výhodou proběhlých voleb je to, že na některé věci není vidět.

Světla reflektorů jsou stále namířena na herce hlavních a vedlejších rolí divadelní tragikomedie: „Jak si to tady povolebně uspořádáme“.

První dějství: „Kdo s kým ne a kdo s kým jo“ je takové „oťukávácí“ a v divadelních kritikách se objevují opatrné spekulace až konspirační teorie. Na scénu nastupují ochotníci (v originále „achótniky“), kteří si začínají porcovat Medvěda. Ostatně to je u lovců (rusky „achótniky“) zvykem.

Ale zpět tam, kam reflektory nesvítí. Tam je pološero. V útrobách poražených skupin se pere špinavé prádlo, mokvají hnisavé rány a občas ven vyhřezne cosi nepěkného. Ba i zapáchajícího.

V jiném pološeru zase jiné skupiny využijí přítmí k různému odklánění a přihrávání. Také je zapotřebí vyspravit a upevnit ohradu pro úředního šimla a ještě ho pořádně nakrmit. Pak důkladně promazat centrální mašinu, aby ta svou setrvačností ještě dlouho jela, i kdyby jí do soukolí začali sypat písek.

Blíží se státní svátek. Na ten jakoby se zapomnělo. Nevím, zda se chystají nějaké akce. Proti něčemu nebo naopak na nějakou podporu něčeho. Budou jistě vyznamenány osobnosti, naprostá většina z nich si vyznamenání zaslouží. Tak jim ho přejme.

Zdá se (možná ve stínu voleb), že se to tentokrát obejde bez loňského humbuku. Strýček stále ještě (asi dlouho) ministra Hermana zřejmě nepřijede, příp. přijede inkognito. Dosud nebyla představena ani jeho tetička. Tento vtip jsem v souvislosti s loňskými událostmi zaznamenal: „a příští rok vám představím tetičku“.

Rozhodně nechci snižovat zásluhy pana Bradyho. Ale tak už to chodí, někomu medaili dají, jinému nedají. Někdy se hrají podivné hry a můžeme se ocitnout i uprostřed blamáže.

Zkusme v sobotu, v den 99. výročí vzniku Československa, zanechat šarvátek (i slovních) a uctít svátek v pomyslné národní jednotě.

Každý ať to učiní, jak umí a chce. Třeba tady na blogu jeden sváteční den na sebe virtuálně „neštěkejme“. Já to dokážu naprosto lehce, jednak zde nebudu přítomen, a jednak už mne dávno to „štěkání“ přestalo bavit.

Hezky prožitý svátek přeji.