Na počátku byla kniha

Tak jsem si názvem docela zavařil. Protože o jaký jde počátek, o takovou může jít knihu. Pro většinu z nás tou první knihou bylo nějaké dětské obrázkové leporelo.

Pak to byly pohádky, které četli rodiče a ve škole jsme začínali slabikářem. Když jsme ovládli četbu, sáhli jsme po knihách a zde už se naše cesty rozcházejí. Každého si přitáhlo něco jiného, skladba knih se měnila i s věkem. Tak mi to připadá normální, přirozené.

Už si ani nevzpomenu, kdy jsem začal psát. Samozřejmě byly to povinné slohy ve škole, jak šel čas, tak jsem se většinou věnoval něčemu jinému. Pak jsem začal psát do Zpravodaje Benátecka, nejprve o dění ve spolcích, kde jsem působil a poté jsem přidával i vlastní názory a úvahy k dění ve městě.

Po více jak deseti letech jsem měl v počítači už pěknou porci článků, něco jsem měl v „šuplíku“, také jsem napsal pár her pro naše autorské dětské divadlo. Tak mě potkávali lidé a říkali: četl(a) jsem tvůj (Váš) článek ve Zpravodaji, měl bys(te) vydat knihu.  Zpočátku jsem se usmíval a mávnul nad tím rukou. Ale pak mne to zaujalo.

K padesátinám jsem si vydal „knihu“ (sešit A4), sto kousků, vytiskl mi ji místní tiskař, obrázky kreslil kamarád, většinu výtisků jsem rozdal jako dárek. Vyšel mi z toho takový „pelmel“ (všehochuť) a já přemýšlel nad názvem a ani nevím proč, vzpomněl jsem si na V. I. Lenina a na jeho Spisy, které nám ve škole vnucovali.

Tak jsem si zvolil Spisky (přece jen jsem mnohem skromnější psavec) a jsa vystudovaný chemik, vznikly „Spisky chemikovy“ a to je ta kniha na počátku. Uzavřel jsem tím jednu etapu svého psaní, otevřel „šuplík“ a po ročním váhání jsem začal zde na blogu.

Tato aréna mi vyhovuje. Začal jsem se zde realizovat, napsal poměrně dost článků různých témat. Pro radost (nejen) svou jsem vydal další „knížku“ (zas 100 ks) „Chemik bloguje“, která obsahuje články prvního roku (únor 2015 až únor 2016) mého „blogování“.

Když srovnávám blogové články do „knihy“, snažím se je rozčlenit do kapitol. Jde o příběhy a postřehy ze života, filozofické úvahy, vyložené kravinky a také reakce na společenské a politické události. Některé články jsou těžko zařaditelné, protože obsahují více kategorií. Nicméně nějak jsem se s tím vždy vypořádal a všechno, co jsem psal a píšu, ke mně patří.

Píšu, jak to přijde, co mne zrovna napadne, co mne inspiruje. Blog je vynikající v tom, že každý si může „sebrat“, co chce. Pro ty, kdo by (ode mne) chtěli třeba víc, jsem si založil webovky. Nyní jsem je trochu aktualizoval a nabídl ke stažení i staré „Spisky“, najdete tam i blogy roku 2016 a takové malé vzorky.

Kdo bude chtít mé „instantní umění“ v šustícím papíru, může si o něj napsat. Pro ty, které by to mohlo zaujmout, navigace (odkaz) zde. Třeba to někoho obohatí, možná trošičku i mě :) .       

Kdo by se chtěl při této příležitosti seznámit se Zpravodajem Benátecka, může tady.

(původně jsem sem chtěl vložit ilustrovaného autora od Michala Krofty, ale mám ho jen v pdf, tak mi to nešlo, tak se podívejte na odkaz a stáhněte si Spisky)