Na lavici obžalovaných: Bůh

Rok koronaviru bude mít určitě nějakou dohru i v soudních síních. Žalovat se dá přece leccos a najmě v USA se zkrátka žaluje kdeco, kdekdo a za cokoli. Představme si, že na lavici obžalovaných usedl sám Bůh.

Po úvodních procedurách, které se zadrhly na tom, že Bůh nechtěl přísahat na Bibli se slovy: „Bible je výtvor lidí, copak si myslíte, že Bůh lže?“

Tu námitku soudce uznal, oznámil, že se Bůh rozhodl obhajovat sám a předal slovo žalobci, který zahájil svou řeč.

Sedí před Vámi viník, který je žalován z následujících činů, kterých se dopustil v roce 2020:

- způsobil rozsáhlé požáry na Zemi

- způsobil dlouhé sucho

- způsobil dlouhé mokro

- způsobil záplavy, zemětřesení, hurikány

- v neposlední řadě způsobil pandemii, ekonomickou a sociální krizi, …

- má na svých rukou krev z teroristických útoků a lokálních válečných konfliktů a miliony mrtvých 

Žalobce vyjmenoval všechny viny, zasekl se pouze na návrhu trestu. Protože jak vlastně potrestat Boha? Trest smrti udělit nesmrtelnému nelze, doživotí už vůbec, navíc kdo jiný než Bůh si může udělit Milost Boží. Nakonec se rozhodl, že stačí, když bude proneseno to kouzelné slůvko lidské spravedlnosti: vinen!

Soudce předal slovo Bohu. Ten se jen usmál a pravil:

„Víte lidi, mám Vás rád a nesmírně vesmírně se bavím. Nikdo mne tak nerozesmál jako lidi, kteří dokonce ve své pýše domnělého pána tvorstva uspořádají soudní monstrproces s Bohem“, směje se.

„Ale z čeho mě tu obviňujete? Copak nevypalujete lesy sami? Copak jste nezařádili krajinu tak, že nedokáže udržet vodu? Copak jste nerozšířili pouště vy sami?  Copak jste se nemodlili za déšť a neprosili mne o vodu? A Já vůl starej se nad vámi slitoval a doplnil vodu v půdě, a ještě zajistil vodu i v podzemí.“

Bůh se na chvíli zamyslí. „Máte pravdu, moc vody přináší povodně, ale ta voda z řek by se normálně rozlila po loukách, kdybyste je nezastavěly, dost vody by zachytily meandry, kdybyste ty řeky nenarovnaly. Dost vody se zachytí i ve vašich přehradách, ale copak ty nemohou pod náporem vody prasknout? Bojíte se, že přetečou, nebo nevydrží, že ano? To je ale vaše starost.“

Žalobce se zeptá: „co zemětřesení, hurikány, bouře, vichřice?“

„Víte, to je trochu jinak. Jako lidi máte svobodnou vůli, tu má i vítr, voda, Země, Slunce, …. Cožpak nevidíte, jak je štvete? Ano, někdy jste zábavní, někdy směšní a někdy potřebujete výchovný políček. Cožpak matka, aby zachránila své dítě, na něj někdy nezařve, nebo ho někdy neplácne přes zadek?“, ptá se Bůh.

Soudce promluví: „Tvé argumenty jsou logické a vypadá to, že v těch přírodních katastrofách jsi nevinný, ale co ten koronavirus?“

Bůh odpoví otázkou: „Co myslíte, kdo je tu vševědoucí a všemohoucí? Vy lidé?“

Soudce odpoví: „Přece Ty, to ví každý“

„Ano, jen já vím, proč se to vše děje a proč přišel koronavirus. Je na vás, lidech, abyste to pochopili. Je to hra? Lekce? Zkušenost? Tlak ke změně? Už není čas zahrávat si s ohněm, došli jste příliš daleko a nezničili byste jen sebe, ale celou planetu a to nechci.“

„Klidně si mě odsuďte, tak jako kdysi Ježíše Krista, kterého jste zabili, a ještě máte tu drzost vydávat justiční vraždu za oběť“, Bůh se krátce odmlčí, v soudní síni je naprosté ticho.

„Abyste věděli, nyní se soudíte sami. Za to, co děláte, nesete odpovědnost. Podívejte se jen na ty hory skládek, odpady v oceánu, otrávený vzduch, otrávené řeky. Vím, jsou lidé, kteří se snaží, žijí čestně a přírodu nedrancují. Miluji vás a nabízím vám milost, ale jen těm, kteří otevřou svá srdce a budou mi důvěřovat. Ti, kteří svá srdce uzavřeli, se odsoudili sami“, pronese Bůh a pak se usměje.

„Abychom nekončili tak smutně, povím vám, že mám rád humor, ten cynický mám nejradši, miluji nejvíc kanadské žertíky. Nejvíc se směji, když něco plánujete a moc mě baví házet do vašich plánů vidle!“ Bůh se rozesmál a jednání soudu opustil.

Konsternovaný soudce následně jednání odročil. Po poradě soudu vynesl tento zásadní rozsudek: „Bůh je vševědoucí a všemohoucí a člověk nemá žádné právo ho soudit!“

Žalobce se rozhodl, že se proti rozsudku neodvolá. Bůh jen svou přítomností u soudu tu zanechal Lásku, lidé ji přijali a šířili dál.