Na co použít sekyru a jak vyplnit dotazník?

Zúčastníte se školení, sedíte ve školící místnosti a sledujete výklad lektora či lektorky, někdy vás to zaujme, někdy ne.

Záleží na tématu, ale i na dovednostech lektora. I to nezáživné téma se dá podat záživně. Můžete se na téma podívat i z jiného úhlu pohledu.

Tak se v mém případě stalo. Bylo to nutné, abych pro mne nudné téma legislativy přežil tři hodiny ve zdraví. Legislativa je dle mého sama o sobě tragédií, ale má v sobě spousty komických prvků, takže lze na ni pohlížet i s humorem. Protože si říkáte: to snad není možný tohleto, ale pak přijde ta vážně míněná odpověď: možný to je! To už zamrzá úsměv na rtech.

Nicméně celé je to směšné právě tím, jaké to přináší paradoxy. Jak to přestává fungovat, jak se dobrý, a promyšlený úmysl, stává sám sobě hrobařem. Jak se někdo pokouší dát smysl nesmyslu. A pak ho ještě právně vymáhat.

Školila nás pohledná lektorka. Takže pro mne opravdu velké plus. Snažila se přednášet poutavě, rozběhla se i zajímavá diskuse. Pro mne bylo velice úsměvné, jak mnozí kolegové brali téma vážně. Já se naopak skvěle bavil.

Velmi zajímavá byla paralela o sekyře. Sekyra je nástroj, můžete jí někoho zabít či zranit, ale také pomocí ní naštípat dříví na otop, nebo vytesat nějaké užitečné a/nebo krásné dílo. Chybami se učíme a tak v praxi zjišťujeme, kde nechal tesař díru. Tak je to v legislativě nastaveno (děla lektorka).

Jen houšť a větší kapky. Legislativní smršť! Jejda na tohle jsme zapomněli, tady nechal tesař díru, okamžitě přispěcháme se sekyrou, hřebíky a novým prknem, abychom tu díru překryli (tak jsem si to přeložil).

A tak v legislativě dosahujeme té smršti nových zákonů, nařízení, vyhlášek a jejich novel a novel těch původních novel. Až nakonec je systém tak složitý, že už se v něm málokdo orientuje.

Já bych tedy viděl účel té sekyry jinde. Můžeme vzít sekyru na zamrzlý rybník, abychom vysekali díru do ledu, aby se do vody dostal kyslík a ryby mohly dýchat. Nebo bych aspoň prosekal tu houšť stromů a křoví (paragrafů), aby tam proniklo slunce a život.

Nakonec to školení bylo pro mne dobrou inspirací (třeba k napsání blogu). Také potvrzením, jak služební zákon paradoxně plní (původně nechtěnou) funkci vládní antibyrokratické komise, tj. úředníci ve státní správě začínají chybět a právníci hledají, kde nechal tesař díru, aby ji mohli zakrýt. Řeší jak nalákat lidi do státní správy.

To nejjednodušší řešení samozřejmě nevidí. Vrátit se zpět a celé to zrušit. To přece nejde, vždyť kolik to stálo úsilí kolika lidí. A chtěla to po nás EU (tedy Evropská komise), jinak by zarazila dotace.

Musel jsem ještě vyplnit dotazník. Což bylo jednoduché tam, kde byla odpověď předepsaná dvěma protiklady a mezi nimi se pouze zaškrtlo hodnotící číslo.  Zda na lektorku bylo příjemné pokoukání, se nikdo neptal. Zato se ptali na můj rozvojový cíl. Napadlo mne, že už nechci žádné „nové papíry své způsobilosti“ a „kariérní růst“. Stačí mi zastávat svoji pracovní pozici poctivě, odpovědně, v podstatě standardně. Také vím, že ji mohu změnit.

Jo, a v životě mám tento rozvojový cíl: žít svůj život, s láskou a smyslem pro humor. Přijímat slasti i strasti, ctít rovnováhu. A nepodělat se z toho.