My z okresu Volkswagen aneb proti bídě

Bída dopadá zatím nejvíc na obyvatele, kteří jsou zbídačováni dlouhodobě. Což znamená, že si na svůj stav v podstatě zvykli a naučili se s tím žít.

Bezdomovec, který je bezdomovcem již léta, v tom prostě umí chodit. Více než zima, hlad a asi i nemoci (musí být otužilý, když žije pořád venku) ho spíše ohrozí jiní lidé, příp. on sám, pokud holduje alkoholu nebo drogám.

Pak je sféra chudých, kteří si poradí sami, nějak si pomohou, obvykle dokáží vyjít s málem, umí se uskromnit. Pro ostatní je až nepředstavitelné, s jakou částkou dokáží vyjít. Případně si vypomohou v rámci rodiny, sousedů. A jsou samozřejmě i ti, kteří žijí z dávek a stačí jim to, nebo dokáží z těch dávek opravdu „vytřískat“ víc než dostatek na přežití.

Samozřejmě zvyšující náklady řeší lidé i méně poctivě, jako prací na černo, drobnými krádežemi především potravin nebo vytloukáním klínu klínem, tzn. půjčit si od lichvářů a dostat se do spirály dluhů a exekucí.   

Má tohle být skupina lidí, kteří přijdou demonstrovat proti bídě? Možná na to nějaká část z nich uslyší. Spíš bych očekával, že se připojí hlavně ti, kteří jsou na tom ještě stále dobře, ale vnímají, jakým směrem se to vyvíjí a jejich životní úroveň se snižuje. Dost z těch, kteří se na Václaváku objeví, nechce cenzuru, protože si váží svobody a odpovědnosti, nechce zatáhnout zemi do války, protože si váží života v míru. Ti tam půjdou sami za sebe a za své potomky. Půjdou tam, protože chtějí tu mašinérii aspoň zbrzdit, a protože už se nebojí stát si za svým.

Pak jsou lidé, kteří dosud měli výsadní postavení, vyšší životní standard a v podstatě samé jistoty a pozitiva. Bývalá jistá perspektiva, která se už tak perspektivně nejeví. Pokles životní úrovně nesou opravdu nelibě. Příkladem budiž okres, který bychom mohli přejmenovat na Volkswagen, jeden z nejbohatších regionů v zemi.

Zde už nějaký čas pociťujeme problémy. S odbytem, ale i s výrobou (nebyly čipy), čas od času zastavené linky, odřeknuté směny, prodloužení odstávek a dovolených, opatrné propouštění. To vše vytváří nervozitu a nejistotu. Přidá se k tomu tlak na elektromobilitu, zákaz spalovacích motorů a v „papiňáku“ to vře a tlak stoupá.

Pokud by se okres, zatím zvaný Volkswagen, přejmenoval na Detroit, to by se asi děly věci. Zatím to vypadalo tak, že nahněvaný, ale mírumilovný dav se sešel v Praze, zahulákal si, zamával českými vlajkami, odpustil páru. K tomu nasál energii sounáležitosti a spojenectví proti vládě a v klidu se rozjel domů.  

Víme z minula, že s vládami to ani moc nepohnulo. Babiš měl svého Mikuláše Mináře, Fiala svého Ladislava Vrábela a oba v době covidu Chcíplého psa.

Nyní se chystá demonstrace proti bídě. Jaký bude mít potenciál? Překoná v účasti tu nejpočetnější („dezolátskou“) z 3. září minulého roku? Nevím. Otřese vládou? Vyděsí ji? To se uvidí. Když těch lidí bude opravdu hodně, mocní si toho aspoň všimnou a nebude snadné to bagatelizovat. Spíš bych se vsadil, že vládou může otřást „Detroit“. Pokud se stane z bohatého regionu region zchudlý, je zaděláno na sociálně ekonomický problém obřích rozměrů.

Dovolím si předpokládat, že z naštvaného a krachujícího automotive by byla vyděšena každá vláda u kormidla a krach mladoboleslavské Škodovky by nejspíš žádná vláda dlouho nepřežila.

Jak se to u nás vyvine? Pochopí lidé, že starý systém už jim nemá co nabídnout? Že mají hlavně přijmout zodpovědnost za svůj život a zbavit se strachu? Že lpění na konzumu opravdu nikam nevede? Že je třeba nejprve znovuobjevit lidskost v sobě a pak obnovit lidství ve společnosti? Že neustálý boj (jakkoli se zdá být ušlechtilý) PROTI něčemu, někomu, je způsob, který nás odvádí od sebe, od harmonie, lásky, od života? Díky němuž zůstáváme jako společnost uvězněni v nenávisti, strachu a jsme tak dobře ovladatelní?

Proč se to děje? Snad aby se ještě část „spícího“ lidstva probudila z hypnózy a tím se konečně změnil svět?  Myslím tedy svět lidí, který se neobejde bez fungujícího přírodního systému. Příroda se naopak bez od ní odpojeného bídného člověka obejde. A nejspíš ráda.