Může být volba srdcem rozumná?

Je volba srdcem volbou emoční? Řekl bych, že ano. Ovšem připadá mi, že volit srdcem je pozitivní emoce, protože z volby máte radost. Takovou tu radost bez ohledu na ostatní.

Je to volba toho, s kým nějak souzním, tj. sdílím s ním určité pohledy na svět. Zrovna ten můj pohled může být ve společnosti menšinový a „mé srdce“ uspět nemusí.

Mohu volit rozumem, je to však volba rozumná? Do jisté míry ano. Pakliže se můj rozum a srdce shodne, když mám volbu jasnou. Jenže rozum občas vede do slepé uličky. Není sázka na vítěze, protestní volba či volba menšího zla spíše emocionální než racionální?

Zdá se, že taková volba je rozumová. Nicméně nechci, aby hlas propadl, nechci, aby vyhrál ten či onen, nebudu volit toho, kdo mě opakovaně zklamal, volím toho, s kým až tak „nesouzním“, ale za to mám jistotu, že se tam dostane a nechci dávat „bianco šek“ nováčkům.

Všimli jste si té negativity? Přesně vím, co nechci, ale už si nejsem tak jistý, co vlastně chci. A pak, že je to volba rozumem.

Ve skutečnosti volím emočně, protože mou volbu ovlivňuje strach a vztek. Mnoho lidí se nechá cíleně zmanipulovat, protože ti, co tam na „teplých místech“ zrovna jsou, tam chtějí být i nadále. A jiní se chtějí na jejich místa dostat.

Možná, že volba srdcem bude více rozumná, než volba rozumem. Pokud by naprostá většina voličů volila podle „svého srdce“, aspoň by se tím získal pravdivější a spravedlivější obraz společnosti, která se odráží v Parlamentu.

Nakonec i „nevolba“ může být volbou „srdce“ a zároveň i racionální. Není to jen o nerozhodnosti a o tom, že „nemám koho volit“, ale může to být i o tom, že nakonec vláda a Parlament můj život až tak neovlivňují a je mi tedy úplně jedno, kdo tam bude a co udělá. Proč bych pak nadával, že.

Tak uvidíme, jaký „pelmel“ do Sněmovny v říjnu zvolíme. Právě ta volba „srdcem“ může některým malým, ne příliš (či vůbec) propagovaným stranám pomoci dostat se přes laťku pěti procent.

Také bude zajímavá volební účast. Malá účast pomáhá stranám se silným jádrem přesvědčených voličů, ale škodí malým stranám a stranám, které získávají poměrně velkou část nerozhodnutých voličů na poslední chvíli. Velká účast voličů má vliv přesně opačný. 

Z nadhledu jsou volby docela zajímavá hra. V tom prvním kole „rozdání karet“ si každý (kdo budeme volit) střihneme malou roli „zrnka písku“. To druhé kolo už je na našich zvolených zástupcích, co s tím udělají, jak dokáží s těmi rozdanými kartami hrát.

Dozvěděl jsem se, že celkově kandiduje 31 subjektů (mariášových karet je jen o jednu víc). To je docela velká roztříštěnost, hrozí větší „fragmentace“ Sněmovny (to, že se tam „protlačí“ více subjektů než dnes) anebo propadnutí velkého procenta hlasů, které „posílí“ ty vítězné strany.

V každém případě bude jak první, tak druhé kolo, této „hry“ velmi zajímavé. Asi nejvíc napínavý bude souboj kolem 5% hranice „úspěchu a neúspěchu“. Na něj bude mít vliv volební účast (asi též neodhadnutelná). A ti „neúspěšní“ rozhodnou o procentu propadlých hlasů, které posílí mandáty těch nejúspěšnějších.

Jo, nějak bylo, nějak bude. Výsledek bych osobně nijak nepřeceňoval, protože ať to dopadne jakkoliv, nic netrvá věčně a vše se mění. Někdy pomalu, postupně, nenápadně, jindy „skokem“, většinou nečekaným a šokujícím.

Velký šok typu, že by např. ANO nevyhrálo, ČSSD (ODS či KSČM) se do Sněmovny nedostala, Piráti či Realisté by byli druzí, nečekám. Ale jsou i malé šoky typu: Realisté a/nebo Piráti se tam dostanou, naopak TOP-09 ne, ČSSD sotva překročí 10 %, ODS se dostane nad 15 %,….

U KSČM se to odhaduje opravdu těžko, jediné co platí, je nepřímá úměra mezi volebním výsledkem a volební účastí. Když se zúčastní mnoho voličů, může klesnout pod 10 % nebo se klidně přiblížit k 20 %, když lidí přijde málo (obojí je šokující). Žádný z výše uvedených příkladů „malých šoků“ nemůžeme s jistotou dopředu vyloučit. Proto očekávám, že výsledky nějaká (menší či větší) překvapení přinesou.