Morava, svébytná zem ...

... toho času postižená tornádem. Sice „jen“ v určité části mezi Břeclaví a Hodonínem, ale i tak je to z těch záběrů docela děsivé a smutné.

Připomnělo mi to, když v roce 1997 přišly na Moravu zničující povodně. Byl srpen, přesto jsme seděli přikováni k televizi a nevěřícně sledovali, co se to děje. S námi i pětiletá dcera, synovi bylo tenkrát pár měsíců. Obec Troubky znala celá země.  

Osobní zkušenost s velkou vodou jsme zažili už v Kouřimi v roce 1992 několik měsíců před narozením dcery. Ověřil jsem si dvě věci, jednak jakou rychlostí se dokáže potok normálně hluboký tak 30 cm dostat na výšku přes dva metry a jednak, jaká se v člověku objeví síla, která mu umožní odstěhovat všechno mobilní ze dvou místností nahoru na půdičku během čtvrthodiny.

V roce 2000 (o tři roky později než na Moravě) jsme měli možnost sledovat stoletou povodeň v Benátkách nad Jizerou a koukali se, kudy se valí voda. Pak přišly povodně na Vltavě a v Praze v roce 2002, ty se v menším na Vltavě (a potažmo Labi) opakovaly v roce 2013.

U nás na dobročinném koncertě Nezmarů, jsme se osobně seznámili s představiteli nadace ADRA. U povodní na Vltavě město organizovalo materiálovou a finanční sbírku pro obec Obříství na Mělnicku, pak jsme jeli pomáhat odklízet následky povodně do Veltrus.

Ale vraťme se k Moravě a tornádu.  Zničující tornádo na jižní Moravě nám ukazuje na jednu stranu slabost člověka proti přírodním živlům, na druhé straně obrovskou sílu soucitu, sounáležitosti a solidarity, a do jisté míry (možná až po čase) posílení odolnosti a také otevírá cestu k přemýšlení co dělat v budoucnu jinak.

Asi těžko se postaví dům, který bude tornádu odolný, ale třeba už půjde za pár dní vytisknout na 3D tiskárně, třeba zjednodušíme předpisy, zamyslíme se, jak stavby zrychlit a zlevnit, jak dát do pořádku krajinu, aby udržela vodu, aby se voda při povodních rozlila do záplavových luk, abychom zlepšili soužití mezi sebou a s přírodou, aby nám ta spolupráce vydržela.

A k té Moravě samotné. Pobýval jsem tam jako turista, za studií ji s kamarády prošel od jihu (Lednice) na sever do Beskyd a Frýdku-Místku, jezdil na prázdniny s Brontosaurem do Jeseníků, strávil jsem tam pár rodinných dovolených, a tak kromě moravských hor navštívil i hrady, zámky, historická města a zoologické zahrady. Jezdil jsem tam pracovně na zásobníky plynu, na konference a semináře, navštívil jsem pár vinných sklípků. Pracoval jsem roky v pražské pobočce brněnského „velitelství“.

Takže k Moravě a Moravanům, mám vztah opravdu vřelý. Co jen osobností kultury a umění (herci, zpěváci) nám dala Morava (nejen brněnských a ostravských, ale třeba i olomouckých). Jmenovat je raději nebudu, nevzpomněl bych všechny. I dějiny má o něco starší díky Velké Moravě a jeden z největších Čechů: Jan Amos Komenský byl též Moravan.

Milá Moravo, přeji Ti, abys byla dál svébytnou zemí, krajem přátelských a zemitých lidí i rázovitým krajem a s nepřízní osudu ses vypořádala tak jako dřív a jak to Ty umíš. Věřím Ti a držím palce. Věřím lidem v této zemi, zemi české, v Čechách a na Moravě, vč. té malé části Slezska v České republice.  

Přestože brbláme, občas nadáváme a máme rozdílné názory, při takovýchto neštěstích si dokážeme podat ruce a pomoct. A to je moc dobře.