Morálka vs. pragmatismus (v politice)

Strážci morálky v politice vždy byli, jsou a budou. Také jsou tam pragmatici, nejen ti mocichtiví, ale i ti, co se pokouší o jakžtakž fungující slepenec, který spolu bude vládnout se vzájemným okopáváním kotníků.

Pár příkladů, kdy (bohulibý) morální apel a ideová čistota a zásadovost strany napáchaly víc škody než užitku. Bývalá Unie svobody, naděje na morální očistu politiky, řešila po volbách 1998 velké dilema: stát se součástí Zemanovy vlády a tím „zradit“ své ideje a zásady, ale na druhou stranu mít (byť malý) vliv na vládní politiku, nebo zůstat věrni svým idejím a tím neumožnit vznik koaliční vlády. Za Rumla zvítězila „zásadovost“ a „čistota idejí“. Což v důsledku vedlo k nečekanému pragmatickému řešení: opoziční smlouvě, změnám volebního zákona a jistému „vyšachování“ malých stran.

Rumlovi následovníci již své ideje „zahodili“ a pragmaticky vstoupili do Špidlovy vlády, aby zabránili vládě ČSSD s KSČM. Kdo si dnes na US vzpomene? V současné době (po 19 letech) lidovci a STAN sklidili „ovoce“ opoziční smlouvy a pragmaticky ustoupili z dvoukoalice, která potřebuje získat 10 % hlasů, aby se dostala do Sněmovny. Dříve stačilo 7,5 %. Také byl volební pat koalice vs. opozice (100:100) a hned se sliboval lichý počet poslanců, aby k tomu příště již nedošlo. Co dělali všichni ti poslanci 19, resp. 11 let, že nebyli schopni toto změnit?

Změnily se však strany, unavené z pragmatiků, zvolily si do čela pány „čisté“ a začaly si s morálním apelem. K tomu se přidaly i Věci veřejné. Pak přišel Babiš se svou marketingovou nabídkou a ideou „řídit stát jako firmu“. Také si pomohl „morálním apelem“ (všeci kradnú) a změnil poměry dokonale. Minimálně přesměroval „finanční toky“ směřující původně do jiných „kapes“ (stran) do „kapsy vlastní“ (tedy do té, kterou vlastní).

Druhým příkladem byly nedávné volby do krajů. Ve středních Čechách se dostaly do Zastupitelstva kraje tyto strany: ANO, STAN, ODS, ČSSD, KSČM a TOP-09. Byl zájem odstavit ČSSD a KSČM z krajské vlády. Vytvářela se široká koalice ANO, STAN, ODS a TOP-09. TOPka měla morální podmínku: „půjdeme do koalice, když ANO nebude mít hejtmana“. To však bylo pro vítěze nepřijatelné a tak se TOPka díky dilematu rozdělila: tři z pěti zvolených šli do koalice (a říkají si dnes Nezávislí Středočeši) a dva zůstali věrni požadavkům vedení strany a šli do opozice. Kdo z nich zradil? To záleží na úhlu pohledu: v podstatě všichni, jedni zradili stranu, druzí zase projekt koalice. Co je dobře a co špatně?

Ano, morální apel je důležitý, ale v životě musíme hledat praktická řešení. Pokud morální apel vylučuje praktické řešení, pak je to (dle mého pohledu) jen prázdné gesto.

Ještě pár slov o „morálních autoritách“, které osobně považuji za důležité vzory žité morálky. Nejlepší jsou morální autority v rodině, které působí nenásilným příkladem, tj. ostatní členy rodiny svým chováním inspirují.

Jsou to zpravidla zkušení, laskaví a moudří lidé, které můžeme najít v našem okolí či známe příklady hrdinů morálky z historie.

Ovšem nesmíme zapomínat ani na ty mediálně vzývané a propagované morální autority, které do této role nevynesl život sám, ale něčí „prohlášení za autoritu“, příp. sebe-prohlášení (protože, kdo jiný, než já!).

Jak je od sebe odlišit? Je to jednoduché, ale většina z nás na to nemá dostatek času. Pravé autority přežívají v lidské paměti věky, staly se z nich legendy. Na ty „falešné“ si po čase (někdy to trvá i více generací) nikdo nevzpomene.