Mně taky, ale jinak!

O kampani „me too“ toho bylo popsáno dost. Někdy negativní pohled, zážitek nebo děj, přinese rozhodnutí ke změně přístupu a snaze udělat to jinak. Třeba na to jít úplně opačně.

V té opravdové kampani jsou i ženy, co sebraly odvahu, promluvily a ulevilo se jim a následně to dodalo odvahu i dalším, co to nesou jako šrám na duši, s kterým se zkrátka nesmířily. (Platí to samozřejmě i pro některé ty menšinové chlapce).

Ale také platí, že se toho chytli i ti, co se chtěli jen zviditelnit a manipulátoři, co chtějí lidi zastrašit a do jisté větší či menší míry se jim to daří. Snad ve všem, na co si vzpomeneme.

Tak si to najednou uvědomíte, díváte se do zrcadla a řeknete si pro sebe: „je mi ze mě na blití“. To je vlastně velmi pozitivní věc, protože následuje rozhodnutí ve smyslu: „už nechci, aby mi bylo ze sebe na blití“ a přemýšlíte, jak to změnit. Právě jste si přiznali to, že jak jste to doposud dělali, Vám už nyní nevyhovuje, našli jste motivaci ke změně. A pak se začnou dít „zázraky“, ale za těmi je vždy nějaký cíl, vize, a především motivace a ochota jít za tím. A beze strachu, s optimismem.

Pokud jste si v životě vyzkoušeli (mírně či hlouběji) vzestupy i pády a zjistili jste, že jste to přežili a s odstupem i na ta domnělá příkoří hledíte jako na životní lekci, která Vás posunula dál, pak následující slova pochopíte snáz.

Třeba se jednoho dne probudíte a řeknete si: „proč jsem takovej srab? Proč jsem mu neřekl, co si o tom myslím? Proč se sebou nechávám tak manipulovat? Proč se za sebe nepostavím? Je mi ze sebe na blití!“ Jiný si může říct: „proč se chovám jako přezíravý pokrytec, proč urážím a lžu? Proč se bojím o peníze, o svou pozici? Chce se mi ze mě zvracet!“

Aby se člověk nemusel pozvracet při pohledu do zrcadla, nezbude mu, než se začít měnit. Nebabrat se v minulosti a tvořit si budoucnost. A postupně odhazovat zbytečné strachy jejich překonáním. Zejména je vhodné zbavit se těch, které mi jsou nepříjemné a v (radostném) žití mi nějak překáží. Nemusím se zalíbit ostatním, hlavní je, že se ze sebe už nepobliju!

A pak nemusím „blít“ ani na ostatní, třeba na politiky. Představte si, že se všichni rozhodneme, že už se nám nechce ze sebe zvracet a rozběhneme tak kampaň „me too“, ale v jiné úrovni.

Pak se možná nad sebou zamyslí i politici. Až jeden z těch, co se pokrytecky přetvařuje, řekne: „vážení spoluobčané, z toho, co dělám a jak se chovám, je mi na blití“, tak se mohou přidat i ti ostatní, co mají své strachy, či si jen honí trika a vysloví ta dvě kouzelná slůvka v angličtině: „me too“.

Malá poznámka: neplatí, když Babiš prohlásí, že je mu na blití z Kalouska a naopak. Každej ať své „me too“ vyjádří za sebe, upřímně. Pak bude líp.

PS: už se mi ze sebe zvracet často nechce, to ovšem neznamená, že by taková situace občas nenastala, nicméně znamená to, že žiju a že je mi líp.