Miloš Zeman trošku překvapil

Nebo překvapil jen Trošku? Přenos z Vladislavského sálu jsem nesledoval, vím jen to, co jsem se dočetl a vše to jsou jen subjektivní pocity. Stejně jako toto mé ohlédnutí na (báječná) léta (pod psa) s Milošem Zemanem.

V roce 1989 (asi jako pro mnohé z nás) byl i pro mne „zjevením“, vtipným nebojácným glosátorem, z něhož Jiří Suchý v Semaforu na začátku 90. let dokázal vydolovat inteligentní humor.

Inteligentním provokujícím rétorem s bonmoty někdy vtipnými, jindy až trapnými, byl vždy. Politika mu sedla, zejména pragmatický přístup k ní. Vyzkoušel si všechny důležité ústavní role: předsedu Sněmovny, vlády a po přestávce prezidenta, kterého si možná zopakuje.

Dokázal vytáhnout téměř bezvýznamnou partaj k výšinám a sympaticky odešel z vrcholu, z postu premiéra objímat stromy na Vysočinu. Unavený, ale ještě na vrcholu sil.

Chtěl být prezidentem ihned po Václavu Havlovi. Nepovedlo se. Zradu (z jiného pohledu emancipaci) svých spolustraníků nesl těžce a ani léta v ústraní ho nezbavila pomstychtivosti.

A tak se vrátil „pomstít“ jako prezident, navíc vůlí lidu zvolený. Soupeři ho podcenili, nebo nechtěli hrát tak jako on, zkrátka nám tu pět let prezidentoval a může pokračovat dál. Už by nemusel, dílo „pomsty“ bylo vykonáno. Dokonale. U konce ČSSD již asistovat nemusí, záleží jen na ní, zda se z drtivé porážky ještě dokáže vzpamatovat nebo ne.

Oblíbený cíl jeho provokací: „pražská kavárna“ ve volbách také oslabila, v podstatě ji zachránil pražský volební finiš a „knížecí“ hlasy ze zahraničí. Metály už také rozdal, i mnoho svých přátel podaroval. Nevím, zda mu ještě nějaká troška k vyznamenání zbyla, když medaili dostal i Zdeněk Troška.

Čeká ho ještě sehrání ústavní role při sestavování a jmenování vlády. Jenže karty jsou rozdány tak, že vyjednávání budou složitá a strany se chovají, jak se chovají. Do toho trochu nešťastně přichází volba prezidenta, kde se rozhodl znovu kandidovat.

Těžko říct, zda kvůli své ješitnosti, nebo jeho „podržtažkům“ na Hradě, kteří bez něho nejsou nic, nebo proto, že ho baví provokovat „pražskou kavárnu“? Nebo chce, jak říká, ještě sloužit zájmům České republiky, které si sám definoval? Pravdivé odpovědi zná jen on.

Je cestou budoucnosti slepé poklonkování Západu, který se nejspíš postupně mění v úplně jinou civilizaci (jak kdysi poznamenal Kaddáfí: zvítězíme dělohami našich žen), nebo pragmatická spolupráce s Ruskem a Čínou? Může se EU reformovat nebo se rozpadne? Máme na poslední chvíli naskočit do rychlíku „tvrdého jádra evropské integrace“ nebo zpovzdálí sledovat, co se s ním stane? Co je vlastně naším národním zájmem? Být v NATO a EU (asi) ano, jednak je alternativa nevábná a jednak o příp. rozpadu či zrušení rozhodne někdo jiný. Vedou se o prosazování či hájení našich národních zájmů vůbec nějaké kvalifikované diskuse? Jak dlouho si vystačíme s chytrou horákyní a Josefem Švejkem?

Historie nás učí, že opravdu nic netrvá věčně a že svět může být přeskupen a nově uspořádán. To nové uspořádání se teprve hledá, nebo už se rodí. I my po našich volbách hledáme nové uspořádání, zvolili jsme velkou „Sněhurku“ a trpaslíky, jen jich nemáme sedm, ale osm. Jenže ta „Sněhurka“ spíše připomíná saň a tak trpaslíci se jí pod sukně zrovna nehrnou.

Tak snad toho dělení už bylo dost a začneme se spojovat. Čekal jsem, že kandidátů na prezidenta bude málo a že se objeví jedna opravdu konkurence schopná osobnost. Bohužel je tu zase hafo trpaslíků, z nichž jeden postoupí do druhého kola a tam je šance Miloše Zemana jakousi „proti-volbou“ nezvolit.

Slabý výkon v řešení úlohy: nalezení všeobecně respektované osobnosti, co má šanci stávajícího prezidenta porazit. Skutečně respektované osobnosti se do toho nehrnou a tak je to těžké. Proti první lize stojí maximálně divize, spíše krajský přebor a přehršel hráčů okresního přeboru.

Zvítězí-li nakonec proti-zemanovský kandidát, bude to nejspíš ušmudlané vítězství v druhém kole. Dokáže pak „trpaslík“ zvolený ne-volbou Zemana pozitivně ovlivnit Českou republiku? Nebo nakonec budeme na změnu čekat dalších (až) pět let s vrabcem (tedy Zemanem) v hrsti?

Už bych si přál změnu. Aspoň trošku.