Mě ne!

Jsme zaplaveni světovou vlnou „me too“ (mě taky, nebo já taky). Hvězdičky (celebritky) se rozpomínají na „sexuální úlety a harašení“ těch vlivných celebrit.

A tak se omlouvá i Dustin Hoffman a Kevin Spacey asi prožívá nejhorší okamžiky svého života. Jako příslušník mlčící většiny prohlašuji, že mě tedy Kevin Spacey opravdu nic. Ani ve snu.

To spíš já bych se měl omluvit, že ve snu jsem vyndával z vany kvítka růží, abych více odhalil americkou krásu, kterou měl Kevin ve filmové vaně. Sice nahou, ale zahalenou růžovými květy.

Až ta vlna dorazí i sem, měl bych se možná omluvit i já a ani nevím komu. Tak se preventivně omlouvám všem. Za pohled na ženu či ohlédnutí za její krásně tvarovanou postavou, za vzetí kolem ramen, políbení ruky, objímání třeba při tanci.

Takových „prohřešků“ mám na kontě dost. Jsem totiž ten bílý heterosexuální muž, na kterého jsou pořádány hysterické mediální hony. Mým největším, trestuhodným hříchem je to, že se za to vůbec nestydím.   

Naopak je mi stydno, kam to člověk (tzv. moudrý) v té naší euroatlantické civilizaci dotáhl. Nám starším je to samozřejmě k smíchu, ale jen do té doby, než zjistíme, že ti druzí to myslí naprosto vážně.

Samozřejmě v případech, kde šlo opravdu o znásilnění a nepříjemné sexuální obtěžování, je dobře, že se to provalilo a že ti, co druhým ubližovali, sklízí, co zaseli. Žádný strom neroste do nebe a boží mlýny melou pomalu, ale jistě.  

Jenže ve světě, kde se vše přehání až do absurdna a hoaxy (ne-hoaxy) se tvoří jako na běžícím pásu, je těžké zbavit se pocitu, že mnozí jsou nyní mediálně vláčeni jaksi neoprávněně. Že kdokoliv může kohokoliv takto veřejně pošpinit, jen pro své zviditelnění. Těžko to soudit.

To vnucování „bílé viny“ se mi nelíbí. Jistě, „dějiny bílého muže“ jsou krvavé, nicméně stud, pocit viny a strach k žádným pozitivním změnám nevede.

Stejně jako za lásku převlečená „hysterická nenávist“ (možná i dobře placená) vede hlavně k odporu těch „nenáviděných“, pokud tedy nejsou už dostatečně vystrašení, aby nějakého odporu podle přirozeného zákona akce a reakce ještě byli schopní.

Ach jo. Není nakonec přeci jen lepší, že v tom našem českém bahnitém rybníčku řešíme Babišovo sestavování vlády a prezidentské volby, na poslední chvíli obohacené „prázdným a falešným“, přesto svěžím vánkem Topolánkem, který se z toho rozhodně nepo…., protože je to chlap s gulama.

Aspoň se v těch našich dalších volbách Trošku zasmějeme. Blíží se třesky, plesky na Babovřesky. Varování pro vážné kameňáky: přímou volbu prezidenta lid smějících se bestií promění v lidovou taškařici, ať již nakonec vyhraje kdokoliv. Jisté je už, že to bude muž.