A co třeba připravovat děti na moderní svět: Máma má migrénu ...

Svet se meni, my meli v citankach jeste velkymi pismeny:

EMA MA MAMU

MAMA MA MISU

MY MAME MASO

O MY SE MAME

A to bylo to maso jeste na listky.

Nese deti uz mely:

Auto mouku rozváží z velikého nádraží.

A u vnoucat mi to nejak uniklo.

Děti nebudou znát ani slovo: máma. rodič 1. a rodič 2. všechny spory vyřeší...

Samozřejmě je to řešení, ale myslím si, že naprostá většina maminek je na roli maminky hrdá a nenechá se tak lehce převálcovat

Jaké byly slabikáře na konci devadesátek, to nevím, ale na začátku tam máma, Ema, mísa a maso byly. A hrozně mě nebavily, už jsem četla knížky.

Když člověk umí to, co jeho spolužáci ještě ne, tedy číst něco lepšího než "primitivní" slabikář, pak se musí nudit

Vážený autore, děláte si zbytečné starosti. Celý problém vyřešíme přeci tím, že slabikáře zrušíme a tím definitivně zlikvidujeme problém, že bychom se museli zabývat myšlenkou co kdo mele. Mlít může přeci každý, máme demokracii, takže by nám nemělo ani vadit, pokud by se někdo rozhodl pro prázdnou slámu ať již mletou nebo mlácenou.

Proč jen slabikáře? Zrušíme knížky jako takové a nikdo se nebude moct cítit dotčen, natož uražen.

Ale ani tohle není originální nápad, napsal o tom už docela dávno Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita (Fahrenheit 451).

Prázdná sláma se vskutku nemele. Ta se mlátí.

Do háje, někdy člověku ujede i to, co ví. Možná jsem si měl spíš vzpomenout na to tele, který hubou mele