Makat a odpočívat, aneb jaký si to uděláš, takový to máš

Hesla dovolenkových dní. Jsme tu proto, abychom něco udělali. Ale nejen to, je třeba si to rozvrhnout podle okolností, počasí, nálady, možností.

Také chceme něco nového poznat a vidět, to jsou ty cestovatelské výpravy za poznáním blízkého i vzdálenějšího okolí, něco si užít a třeba se jen tak válet v trávě či na dece u vody. Jak je ctěná libost.

Tak. Jaká byla naše letošní první dovolená strávená na naší nové chatě? Snažili jsme se o to, aby byla (bohu)libá, tedy hlavně, aby se líbila nám. Abychom nejen něco udělali, co nás potěší, ale abychom se sami potěšili i nějakými příjemnými prožitky.

Avšak první týden „bůh nad námi plakal“, hlavně v noci, přes den občas přestal. Stihli jsme toho i hodně udělat. Kopřivy by mohly vyprávět, také sekaná travička, obnovené ohniště, na kterém se i vuřty opékaly. Při sekání kolem plůtku žena objevila „patku“ na sloupek, načež jsem proměřil stávající sloupky a našel kus, který úplně odpovídal ideálu. Také dlouhé laťky, které byly o něco užší, ale velitelce to nevadilo, takže jsme neplánovaně dovyrobili plot hned první týden dovolené.

Podařilo se nám i něco navštívit, o víkendu bylo hezky a tak jsme zkusili koupaliště ve vedlejší vísce, kam to máme blíž než do centra naší obce. Bylo to fajnové osvěžení, voda teplotou připomínala Jizeru.

Také na dva výlety došlo, jeden autem (Semily, Jilemnice vč. prohlídky zámku) a druhý vlakem do Lázní Bělohradu. Zkusili jsme nejbližší les a nic (tam už bylo po houbách dle nalezených zcela plesnivých zbytků), ve vzdálenějším lese už něco bylo, borůvky.

Pan čáp se mnou už neposnídal, zato se ukázal majestátním přeletem nám oběma. Oba jsme také často potkávali naše další tiché a plaché sousedy: srnku s mládětem, které zpovzdálí hlídal srnec. Ten vždy zdrhl jako první, srnka nás zaujatě pozorovala, připravena vyrazit a nejspíš napomínala mládě, aby moc nevykukovalo. Škoda, když byla vidět nejlíp, foťák jsem při ruce neměl. A tak jsem se jednoho rána rozhodl, že ji půjdu „ulovit“. Fotku jsem ulovil a spokojeně se vracel k chatce.

„Tak co, „ulovils“? přivítala mě žena. Spokojeně jsem přikývl, načež řekla, že se na sebe se sousedkou srnkou dívali, ona z okna chaty a srnka se spokojeně pásla na travnatém pásu oddělujícím silnici od našich topolů. Asi ji bylo divné, že mou ženu neviděla se mnou a tak se šla podívat, zda je doma.  Pak ji vyrušilo auto a přeběhla na druhou stranu.

Odjeli jsme z chatky do civilizace dřív, než jsme původně plánovali. Noční déšť nám prověřil střechu, ale trochu nám i cukal nervy, když slyšíte tu vodou celou noc někam téct, tak si skoro myslíte, že se ráno probudíte uprostřed rybníka. To se nestalo, ale jílovitá podhorská půda byla dost promáčená, takže se nám na ní nechtělo nic dělat a ani po ni někde chodit. Kromě toho jsme se museli vrátit kvůli zahrádce, kde zrovna zuří okurková sezóna, doplněná zráním cuket a dýní (a to prosím máme jen po jedné rostlince). Navíc ten požitek ve vaně, ikdyž v lavoru a v potoce to bylo příjemné, chladivé, ovšem po týdnu se pořádně umýt má také své kouzlo.

Došlo ještě k pokroku na našem paneláku, takže až se za týden vrátíme, bude už náš blok hotový (s novou fasádou) a parkoviště s chodníkem už jsou též skoro hotové, jen se na ně ještě nesmí. Ale panelstory je na samostatný blog.

Tak snad ten příští týden bude víc sluníčka, abychom se ještě vykoupali a dopřáli si i dalších výletů. A pár dokumentujících fotek na závěr.