Lze demontovat stranický systém a přitom zachovat demokracii?

Opravdu si zasloužíme takové politiky? Asi ano, nakonec většina je zvolila. Ale jaká většina? Kolik ze sta procent voličů národa rozhodlo, víme díky volební účasti. Ale národ nejsou jen voliči a pak se ta většina ještě zmenší.

O složení Poslanecké sněmovny (a potažmo nepřímo o vládě) rozhodli jen ti, co se voleb účastnili a jejichž hlas nepropadl, tj. jejich stranická kandidátka uspěla a do Sněmovny se dostala. Pro zjednodušení (vařím z nepřesných čísel): cca 60 % lidí volit šlo a 40 % nešlo, z těch 60 % cca 10 % neuspělo, jejich hlasy propadly. Takže to, co jsme si zvolili, volila jen polovina voličů. Občanů státu ještě méně, protože tam musíme zahrnout i ty, co volit nemohou, např. nezletilé.

Dostali se tam jen lidé zvolení na příslušné krajské kandidátce. O té kandidátce rozhodli členové strany, příp. s korekcí (či rozhodnutím) vedení. Strany a hnutí jsou málo početné, většinou jde o pár tisíc, někde i stovek členů, maximální počty jsou řádově v desetitisících. A hlavně z těchto členů (příp. dalších oslovených či zlákaných osobností) jsou vybíráni kandidáti. Výběr je tedy omezen a navíc jaksi anonymně zašifrován, protože volebním obvodem je celý kraj a tak se při volbě stáváte „rukojmím“ stranického výběru. Můžete do toho akorát hodit maximálně čtyři kroužky.

Parlamentní volby jsou nejanonymnější a nejvíc ovlivněné médii. Zde se na obrazovkách, v novinách a na billboardech objevují známé mediální tváře, resp. mediální obrazy politiků. Jeden je vykreslen jako ďábel, jiný jako Mirek Dušín. A nejen to. Protože to každý vnímá jinak, stává se často, že ďábel i Mirek Dušín je jedna a ta samá osoba.

Tyto volby rozhodují o centrální moci. Pak je ještě moc regionální a lokální. Ve velké anonymní Praze jsou všechny volby na jedno brdo. V krajích už je možné vybírat, protože již máte zkušenosti s hejtmany a také můžete pár kandidátů znát i osobně. Nestranicky, tj. napříč kandidátkami, můžete volit jen v komunálních volbách. Na vsi, či malém městě se o funkce ucházejí vaši sousedé, známí. Zde už volíte lidi, dáváte důvěru těm, co se o vaši obec budou starat. Už máte zkušenosti s těmi, co se již starali. A pokud se starali dobře a kandidují znovu, není třeba je měnit.

Vraťme se k centrální moci. Ta ovlivňuje dění v celém státě, zejména při tvorbě pravidel a zákonů. Byrokracie je jak utržená ze řetězu. Přemýšlíte, zda jste schopni to svou volbou nějak ovlivnit. No, asi tak jako jedna sněhová vločka.  

Systém zdá se být „zabetonovaný“. Ti uvnitř nezmění volební zákon tak, aby se tam snáze dostávali jiní. Ikdyby přišlo k urnám jen pět procent voličů, mandát je platný. Je to jen vyjádření jakési revolty, víme, že vás nezajímáme a tak aspoň vidíte, že vy nás taky nezajímáte. Ale to není řešení. Ledaže by se zvolení za to začali stydět a nechtěli za těchto podmínek vládnout. Avšak na to bych si nevsadil.

Jedna vločka sněhovou pokrývku nezařídí, ovšem vločka k vločce, k tomu příhodné podmínky a najednou je sněhu habaděj. Takže přeloženo do volebního: hlásek ke hlásku… V tzv. zaběhaných demokraciích se u moci střídaly obvykle jen dvě hlavní velké strany, příp. jim sekundovala nějaká menší strana. V poslední době zde doplnily volební nabídku strany reprezentující nespokojené voliče, nazývané (oficiálními médii) strany populistické a extrémní. Na východě se zase vrátili k osvědčenému modelu „osvíceného monarchy“, který jim (asi) vyhovuje.

U nás je to trochu specifické. Dvě velké strany už nejsou, jedna už byla významně umenšena, tu druhou (kdysi velkou) to nejspíš čeká. Máme tu ještě svým způsobem „glaciální relikt“, tedy živoucí pozůstatek doby (ne ledové), ale reálně socialistické (KSČM). No, a aby toho nebylo málo, další specifikum: hnutí ANO Andreje Babiše, které voliči (v zoufalé naději) vyslali do Sněmovny změnit poměry v počtu více než hojném.

Výsledek se dostavil, ke změně poměrů opravdu došlo, ale radost z toho mít nemůžeme. To, že z toho nemají radost jiné strany (a jejich donátoři) mně opravdu nevadí, naopak zažívám určité škodolibé potěšení. Byť jsem ANO nevolil, z výsledku jsem měl celkem radost. Tu mi zkazily až některé činy hnutí ANO (potažmo AB), jež považuji za nerozumné a škodlivé. A určitě nejsem sám.

Na podzim nás čeká jako voliče reparát. Volební zákon je (bohužel) stále stejný. Budou stejní i voliči? Na rozdíl od západu a východu bude u nás výsledek (spíš) nepředvídatelný. Asi nejzajímavější bude sledovat, kdo nastavený limit přeleze a kdo ne. Kdo nejvíc překvapí a kdo bude nejvíc zklamán?

To asi neví ani křišťálová koule. Tak se nechme překvapit. Odpověď na otázku v názvu: optimisticky si myslím, že lze „položit“ stranický systém, který se mj. rozkládá sám, a zároveň zachovat demokracii. Nejlíp to funguje „zdola“, tedy v lokalitě, regionu. Tam také prožívá život většina lidí. Chce to ovšem změnit kvalitu demokracie, tj. zavést novou verzi SW. Neřídit z centra všechno, ale v centru jen to, co v regionech zajistit nelze. Chce to demokracii, která by přesměrovala centrální řízení v něčím zájmu na centrální správu pro lidi, žijící a pracující v regionech. Jenže, co by pak manipulující ovladači, spolupracující paraziti a jejich ustrašení ovládaní dělali?

Přesto naděje na zásadní změnu k lepšímu stále žije. Podaří se nám v říjnu tu jiskřičku vykřesat?