Loučení

Odcházím. Meta dosažena. Blog s číslem 1000. Ono je to vlastně o něco víc. Už jsem o tom psal. No nic, pohádka končí. Honza, který tu plkal své plky v poměrně širokém tematickém rozsahu, z tohoto prostoru odchází.

Jak jsem si předsevzal, nechám blog doběhnout a pravděpodobně už sem přispívat nebudu. Sice se říká „nikdy neříkej nikdy“, ale už mě to začalo unavovat, původní radost se postupně vytratila a nejsem zvyklý se nutit do něčeho, co mě přestalo bavit. Dostal jsem se do životní fáze, že chci hlavně dělat to, co mě působí radost a to, co mi dává smysl.

Na četnosti zdejších blogů je vidět, že jich výrazně ubylo. Také bych řekl, že ubyla jejich čtenost. Někteří autoři byli odejiti, jiní odešli sami. Možná jsou také blogy více mazány. Každý blog déle vydrží na první stránce, což před pár lety nebývalo. I prodleva v publikování článků je poměrně dlouhá. Někdy i více než dvě hodiny. Výše uvedené svědčí o tom, že tento blog spíše své čtenáře ztrácí.

Jsem rád, že jsem to dotáhl a že pramen inspirace nevyschl. Také, že to se mnou vydrželi admini. Mám už jiné cíle a zájmy a na ty se soustředím.

Děkuji všem čtenářům, kteří mě četli pravidelně a rádi, těm, kteří občas zabloudili, něco se jim líbilo a něco ne, i těm ostatním, kteří mé psaní příliš nemuseli. Jistě byli i tací, s nimiž jsem nacházel společnou řeč dříve a pak se to začalo měnit. Covid s námi zamával a pokračuje to dál.

Člověk se stejně někam zařadí, něco si vybere, s někým má víc společných zájmů a úhlů pohledu, s jiným méně, s někým skoro vůbec nic. Tak to prostě je. To neznamená, že se musíme nenávidět, můžeme si jen nerozumět, vzájemně se nechápat, což je přirozené. Ale měli bychom se respektovat, nebo aspoň tolerovat.

Moderní (digitálně technologický) společenský systém mi přijde nelidský, proto z něj chci vystoupit, či spíše podstoupit a spojovat se s podobně naladěnými lidmi na lokální úrovní a spolutvořit systém lidský. Aspoň se o to snažit. A v tom vidím smysl svého dalšího směřování. Nejen v životě zaměstnaneckém na okraji matrixu, ale hlavně v tom osobním a volnočasovém.

Blog nechám pomalu doběhnout. Což znamená, že tu bude do té doby, dokud tu bude moci (z moci úřední) být. Sám ho rušit nehodlám, jen už sem nebudu psát. Minimálně mě čeká významná delší pauza, pokud by mě něco zlákalo se sem vrátit. Zatím tomu nic nenasvědčuje, ale to se může změnit.

Zájemci mě mohou najít na mém webu (v profilovce odkaz), kde najdete i odkaz na nový blog, kde pokračuji v psaní, jak mám chuť a inspiraci. Něco jsem napsal původně pro nový blog, něco jsem recykloval ze starého, doplnil, upravil, abych naplnil jednotlivé rubriky. Už těch článků je tam poměrně dost, většina je k nalezení i zde (ty z poslední doby jsem publikoval zde i tam), ale i tam je něco nového (jiného), hlavně to, co jsem si tady sám „zautocenzuroval“.

Jak to bude dál se uvidí. Záleží i na tom, zda si ten nový blog najde své čtenáře, zda budou lidé chodit na návštěvu. Jsem tam svobodnější, neomezován vlivem kodexu, ale na druhou stranu nesu za své psaní odpovědnost sám za sebe a musím počítat s následky svých slov a činů.

Ale to už praktikuji několik let (nejen na blogu) a kdybych se toho bál, nevylezl bych ani sem. Přeji všem, aby se jim plnila přání a aby si dávali pozor na to, co si přejí, na co myslí a čeho se bojí. Mohlo by se jim „zhmotnit“ to, co by se jim vůbec nelíbilo.

PS: většinu mých textů v ucelených souborech (v pdf formátu) ke stažení, najdete na této stránce:

Texty a prezentace :: Tichaci.cz

Pro ty, kteří by mi chtěli na novém blogu nebo i na webu něco napsat, mohou tak učinit přes kontaktní formulář na můj email (pokud používají outlook, jde to i přímo prokliknutím emailové adresy na mém webu).