Lapen do sítě

Facebook je prý fenomén, sociální síť sítí. Stál jsem vždy mimo ni. Ano, byl jsem mimoň, dokonce ani pubertální děti mě nedonutily do sítě vstoupit. Nekontroloval jsem je, věřil jsem jim.

Řídím se tím, že zkušenost „nabít si hubu“ je prospěšná a k nezaplacení. Pak jsme se k fb přihlásili v sokole. Občas se tam podívám, ale ani to nebyl dostatečný impuls k tomu stát se tím opravdovým „in“ užívačem virtuální reality.

Nemám zkrátka rád „Velkého bratra“ a Facebook považuji za prostředí, kde se onen „povedený bratříček“ velmi rád pohybuje a s úlisnou škodolibostí práská „Velkému Manipulátorovi“. Nemám strach, jen nechci a nemusím, ale mohl bych, kdybych chtěl.

Tak člověk míní a život mění. Můj přístup změnil jeden telefon na Silvestra a následně SMS z minulého víkendu. Volal mi dávný kamarád, potkal pár lidí, kteří mají společné to, že s námi jezdili na bronťárny na Karlštejn (1987 až 1992) a tak se rozhodl nás začít svolávat a zpracoval fb skupinu.

Na to jsem kývl. Vše má svá pro a proti, třeba najít se pomocí fb a zde se dohodnout na vzpomínkových akcích a setkáních. Vždyť letos je tomu právě třicet let, tak proč se nesejít a trochu si zabláznit, pohrát, zavzpomínat a vůbec obnovit a udržet kontakty na staré známé.

Už nejsem výjimečný, už dlím na síti sítí. Sám si teď „nabíjím hubu“, neb zažívám první zkušenosti s fb. Jsem radši na blogu, protože zde mne ten virtuální svět baví a možná právě z toho fb sem za mnou začnou chodit další lidi. Zatím si držím odstup, fb to se mnou bude mít těžké.

Je to první významná změna tohoto roku. Čekal jsem, že dříve budu mít webovky (už ke konci loňského roku), ale budou až letos. Také jsem si myslel, že si budu muset pořídit nový chytrý mobil, protože ten starý doslouží. Copak mobil slouží dobře, akorát už neslouží zohýbaná nabíječka, vždy je nutné ji zkroutit tak, aby byl kontakt, aby jí proudil proud a mobil se vůbec dal nabít. Šlo to čím dál tím hůř.

Postupně vystěhováváme matčin byt a připravujeme jej k prodeji. Tak se přehrabujeme vším možným a najednou objevím nabíječku, která by mohla jít k mému starému hloupému mobilu. A funguje to. Tak si svoji starou lopatu Nokii ještě nějaký čas nechám.

A místo bůčku budu mít fejsbůček. Což není k jídlu, ale ke koukání a čtení, neboť hezky česky je to vlastně „ksichtokniha“.