Kvasný proces ve Sněmovně

Nebude to o alkoholovém kvašení, jehož produktem je ethanol, tedy líh. Svým způsobem se i na dění ve společnosti můžeme podívat jako na takové „kvašení“, jehož produkty jsou dopředu neznámé.

Krom toho jsou většinou (dlouhodobě) nestálé, protože v tomto trochu (nebo víc?) chaotickém období to „kvasí“ jaksi nepřetržitě. Jednou to někam dokvasí a na nějakou dobu se tento kvasný produkt ustálí, zase do doby, kdy přestane být lidem po chuti. 

Podívejme se na jednotlivé složky sněmovního kvasného procesu. Tou největší složkou je Velká firma, taková ještě nedokvašená, na jejíž kvasný proces dohlíží velký šéf, který rozhoduje o výsledném produktu. Ten produkt je také zkvašený jen částečně, je zdánlivě pro všechny, ani pravý ani levý, trochu vlastenecký, trochu probruselský, nemastný neslaný, ani ryba ani rak. Na to jak se uvnitř firmy maká, žádná sláva.

Navíc šéf se vyšvihl díky heslu „všeci kradnú“ a tak trochu zapomněl dodat, že nyní bude „krást“ jen on. Na malé ryby přichystal bič a jako velký hráč bere legálně, z dotací. Jenže chybička se vloudila, s čápem mu to nějak nevyšlo a tak s ním nikdo nechce „spolukvasit“.

Pak tu máme spojenectví čtyř malých, kupodivu největší z malých tomu ani nevelí. Velení „čtyřky“ převzal ten nejschopnější a tak vznikla „Kalouskova kavárenská úderka“. Přes velký křik působí trochu mdle a jako obehraná deska. Také již trochu obehranou desku připomíná skvadra Japoncových bijců za referendum, jenže ta hraje rázný pochodový marš a občas se odsud ozývá i husitský chorál.

Zatímco pirátská kocábka se snaží proplout mezi Skyllou a Charybdou a odolat volání Sirén, řádí tu vykutálené nahnilé rudé třešně a jako stíny tu bloudí ztracení sirotci z Lidového domu.

To vše jsou složky kvasného procesu, který by měl čtyři roky kvasit, a produkty tohoto procesu by měly ovlivňovat životy lidí.

Na první pohled to působí poněkud nevábně, zvláště když jsou nám neustále předhazováni staří známí harcovníci, co se sice vyznají v prostoru a starém (už dost zahnívajícím) kvasném procesu, ale stále nabízejí jen sebe a své staré postupy. Obojí už dost vykvašené a někdy pořádně překvašené.

To už na nakvašené tvůrce složení komponent (voliče) bylo moc a tak poslali do procesu celkem 125 nováčků. Ti se rozkoukávají a možná, že někteří časem zjistí, že se ocitli ve špatné komponentě a přejdou „kvasit“ jinam. Nováčkovská síla je velká, disponuje dokonce ústavní většinou, kdyby se nováčci spojili, mohli by dokonce ty staré harcovníky hodit přes palubu.

Takže nepředbíhejme, ono z toho něco vykvasí, jistě to všem chutnat nebude, ale možná, že výsledný produkt bude docela stravitelný. Asi zpočátku trpký, ale až uzraje a po pár sklenkách mu můžeme přijít na chuť.

Výsledek kvašení může být i nechutný a dokonce menší či větší množství lidí otrávit, pak ale máme šanci do dalšího kvasného procesu zvolit trochu jiné výchozí složky. Jak co do počtu a obsahu, tak i vzájemného poměru.

Stává se mi, že to nejlepší přichází právě, když to nejmíň čekám. Když to zrovna nejde podle mé představy, jde to jinak. Nepředstavitelně. Změna je zkrátka život.

Složení Sněmovny se sice neproměnilo podle mé představy, ale proměnilo se velmi. Už to bylo překvapivé a další překvapení nás asi ještě čekají.

Některá budou příjemná, jiná nepříjemná. Také jak pro koho. Tak to ale v životě chodí.