Korporátní roboti vs. lidskost

Pokud jste nuceni komunikovat s velkou korporací a dnes už možná i se státní institucí, čeká vás nejprve komunikace s robotem.

To jsou ty „oblíbené“ linky bank, pojišťoven, mobilních operátorů, ČEZ a tak dále, kde vám sdělují, že váš hovor je monitorován a že pokud chcete ..., stiskněte ..... a až se „proklikáte“ (možná) budete přepojeni na operátora.

Příp. v odpovědi na Váš email Vám sdělí, že Váš požadavek přijali a zpracují ho. Kde jsou ty časy, kdy jste znal telefon na lokální pobočku (distribuci), nějaké konkrétní jméno, přímou pevnou telefonní linku, kde Vám dokázali pomoct či poradit.

Dnes se musíte prokousat komunikací s roboty, než se dočkáte „vřelého lidského slova“ od člověka, který konkrétně bude Váš problém řešit a s nímž si vysvětlíte podstatu problému, nebo proč voláte a co potřebujete. Už telefonní rozhovor dvou lidských bytostí, které se dokáží domluvit je dnes balzám na duši.

A což teprve jde-li o komunikaci tváří v tvář, i třeba s těmi „hadry na ksichtu“. Nemusíte nalézt pochopení a porozumění, můžete se i od plic pohádat, nicméně už to není setkání s chladným robotem, ale člověkem, ikdyž je to zrovna blbec.

To se občas stane, ale stále ještě narazíte na člověka lidského, obzvlášť na nižší funkci, vyšší odbornosti a ve větší vzdálenosti od centra, tj. v menším městě. Ovšem i tady výjimky potvrzují pravidlo, kdy setkání s někým „nahoře“ může být mnohem příjemnější než s tím „dole“. I v korporacích a úřadech se vyskytuje lidskost (možná je i poměrně rozšířená), ale v nějakém rozmachu ji brání strach a nastavená pravidla.

„Roboti“ preferují program, jedničky a nuly, přesná pravidla bez výjimek. Vyžadují disciplínu, přísnost a přesnost. Nemají rádi improvizaci, ironii, humor, jiné (nenaprogramované) přístupy, malé ohnutí pravidla, aby to šlo vůbec udělat. Lidští „roboti“ se zkrátka bojí. Bojí se porušit pravidla, disciplínu. Bojí se být lidští, ikdyž vědí, že nastavená pravidla jsou nelidská.

Prostě řeknou, že to nejde, nesnaží se ani poradit, jak by to příp. šlo. Znají a mají důvod, proč něco nejde. Naopak lidé lidští se snaží najít způsob, jak to udělat. Často to odpovídá tomu známému rčení, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“.

Na jedné straně se lidskost vytrácí a je nahrazena přístupem „robot“, nicméně na druhé straně lidskost nejen zůstává, ale zdá se, že se i zvyšuje. Např. „robot zdravotní pojišťovna“ nemá ve svém programu úhradu nějaké nákladné operace dítěte, ale lidé se na ni složí a dítě může být zachráněno.

Mezitím „roboti“ pracují na změně SW, např. se musí změnit úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví, a to je jistě zdlouhavý proces.

„Roboti“ jsou chladní, striktní, odtažití, neochotní a naprosto nepružní. Byrokracie je robotická. To lidé jsou na tom mnohem líp, mohou být pružnější a hlavně lidští. Jsou to živé bytosti se všemi svými chybami a zatím je najdeme i v byrokratických aparátech, ikdyž převážně na nižších žebříčcích korporátní hierarchie.     

Avšak ubývají, stárnou a odcházejí (do důchodu nebo jinam) a jsou nahrazováni mladými spíše roboty. Tak se stává byrokracie stále méně lidskou až nelidskou, a to by mohl být počátek jejího zhroucení. Čím víc složitějších pravidel, tím větší potřeba byrokratů a tím větší chaos.

Ze strany buzerující byrokracie je poptávka po větší a důkladnější kontrole, což u řady „buzerovaných“ vyvolává odpor, v lepším případě ignoranci a snahu odejít z nelidského systému.

A když lidé (přes veškerou snahu byrokracie) ze systému odejdou (tj. přestanou mu dávat svou pozornost a energii), systém nemůže přežít.