Kormidelníci života a politiky

V bouři se chopí kormidla obvykle ten, kdo se nebojí a věří, že dokáže loď z té bouře vyvést. Neplánuje  dopředu, řeší situaci právě teď. Pevně svírá kormidlo, udílí rozkazy a ostatní povzbuzuje, aby vydrželi, nepanikařili.

Nejdůležitější je přežít a udělat pro to maximum. Takový kormidelník se dokáže obětovat ve prospěch celku. Po bouři se vyčasí a vyčistí vzduch. A v klidných vodách si může kormidlo vyzkoušet zase někdo jiný.

Také v politice máme kormidelníky. I takové, co se obětují pro druhé. Příklady najdeme především u starostů menších měst. Starostové se starají, mají starost o své město, žijí tady, potkávají sousedy. Zde funguje (aspoň někde tomu tak skutečně je) politika jako služba občanům. Jako nástroj rozvoje obce a slouží i pro nastavení obecných pravidel spolužití. Tady dole je politika tvrdá práce. Starosta jde s kůží na trh a přijímá odpovědnost za své činy a rozhodnutí. Koriguje ho (a hlídá) Rada města a Zastupitelstvo města. Také je nastaven kontrolní mechanismus z centra vyšší moci, který může být užitečný, ale možná častěji spíše škodí. To je to známé vymýšlení pravidel od zeleného stolu, teoreticky fungujících skvěle, v praxi nepoužitelných.

Zejména v malých městech je mnohem jednodušší volba, mohu volit lidi, které znám, mám s nimi určitou zkušenost, vím, co už dokázali a co dělají.

Proč už to nefunguje o další úrovně výše? Možná proto, že dále je těch míst méně a hrají větší prim (např. primátor velkého města) a jsou o větší prestiži (premiér, prezident). To více láká lidi, kteří si danou funkcí potřebují ukojit své ego. Tam nahoře je politika pohodlné zaměstnání (v poslanecké lavici).

Pokud přijmeme, že myšlenky mají tendenci se uskutečnit, pak se nedivme, že do politiky vstupují samé „svině“, když si myslíme, že politika je svinstvo.

Také volba do kraje a Poslanecké sněmovny je složitější, ikdyž na první pohled jednodušší. Nemusíte si to komplikovat křížkováním (výběrem jednotlivců z různých stran), jen ve Vámi zvolené kandidátce můžete kroužkovat. Celá volba je více anonymní, což je dáno velkým volebním obvodem. Kandidáty nemůžete znát, znáte jen několik „mediálních obrazů“ mediálně preferovaných kandidátů. Nabídka kandidátů je více závislá na rozhodnutí málopočetných stranických buněk, předkládajících nám k volbě své kádry.

Tady volíme spíše metodou pokus – omyl, která přináší nejprve očekávání, pak zklamání. Mohu volit rozumem, tj. nejčastěji menší zlo, nebo volit srdcem: což znamená obvykle volbu (plané) naděje či toho, s kým nejvíce souzním, ale nemá moc šanci se do parlamentu dostat. A pak je tu cesta nejpohodlnější: přimknout se k předpokládanému vítězi či vůbec nevolit, to je totiž taky volba.

Životem proplouváme každý sám za sebe, tak neodevzdávejme kormidlo svého života politikům, novinářům, celebritám… Držme pevně to své kormidlo a žijme svůj vlastní život. Tady a teď. Pak nám bude líp.