Končíme, nic novýho nerozjíždět!

Prohlásil pan Smrtka v Cimrmanově jednoaktovce Vizionář (součást představení Posel z Liptákova). Tak se mi zdá, že spravedlivý pan Smrtka začíná obcházet některé „vznešené“ instituce u nás a připomíná, že už je čas pomalu skončit.

Strach z konce už je někde doslova hmatatelný. Jo, ministr pro „multikulturní zbytečnosti“ Jiří Dienstbier už není ministrem a na jeho místo nastoupil jiný sekáč, pan Chvojka. Prý si posvítí na vládní projekt Hate Free Culture (dočetl jsem se v novinách). A když se vnese světlo do tmy, leccos ve tmě skryté je najednou vidět.

Nyní je slyšet hlavně „hýkání“ proti Trumpovi, Putin (prozatím) zapomenut.  Vzpomněl jsem si na heslo: „raději se budu mýlit s Američany, než mít pravdu s Rusy“, co teď? Přebírají Američani díky Trumpovi „ruskou pravdu“? Nebo se mýlí právě teď a ti, co se tak rádi a statečně „mýlili“ s Obamou, se s Trumpem „mýlit“ odmítají?

Když se zopákli prezidentské volby v Rakousku a vyhrál ten správný kandidát, jak to, že ta neuvědomělá a nevzdělaná lůza podporující „populistického xenofoba“ (nebo xenofobního populistu?) nešla svůj vztek projevit do ulic? Něco je asi špatně (nebo naopak dobře).

Hroutí se snad civilizace či demokracie? Myslím, že ne. Že jen „političtí hulváti“ bourají nesmyslnou „politickou překorektnost“ a zpoza oceánu začíná vanout jiný vítr.

Možná je to jen oddechový čas. Potřebujeme ty překotné změny vstřebat, trochu se zastavit a udělat pár kroků vzad, abychom mohli jít zase dopředu. Ale tak nějak nenuceně. Sami od sebe a sami za sebe.

Co se vnucuje pod tlakem, pomocí různých zákazů a příkazů, to lidé tak vážně neberou, resp. berou to vážně jen ze strachu. Protože chtějí žít a mít klid. Přirozenou vlastností člověka je, že když mu je něco vnucováno a když je neustále ponižován, tak vzrůstá jeho odpor. S odporem sílí odvaha a ta překonává strach. Jen se nesmí zvrhnout do pomsty. Asi nám nezbude, než nechat svět vyrovnat do přirozené rovnováhy „zpátečnickými“ hulváty.

Pan ministr Chvojka sice zastává zbytečný post, bude v něm působit jen krátce, ale může vykonat spoustu pozitivní práce. Pokud si posvítí i na další podporované organizace konání dobra, uvidíme pak, kdo je životaschopný, tj. kdo tu pravdu, lásku a pomoc v nouzi činí opravdu nezištně (jako své životní poslání) a kdo jen žvaní a plní „politické“ úkoly zadavatele (sponzora).

Myslím si, že třeba takový „Člověk v tísni“ je organizace více prospěšná než škodící. Beru to tak, že pokud dostává peníze i od „problematického filantropa“ Sorose, musí se mu za to nějak odvděčit. Asi tak, jako za komunistů kapela vystoupila na Festivalu politické písně v Sokolově, nebo divadelníci uvedli hru pokrokového sovětského autora. Byla to „úlitba (vládnoucím) bohům“, aby měli klid a mohli hrát po svém. To se dá pochopit.

Pokud mám pravdu, tak až vyschnou zdroje vyžadující „politickou“ aktivitu, „Člověk v tísni“ přežije, možná trochu zeštíhlí a dál bude vykonávat prospěšnou práci.  Ale „Evropským hodnotám“ Jakuba Jandy a již zmíněné „Hate Free Culture“ nevěřím, že by konali společensky prospěšnou práci.

Nic nového už nerozjíždějte, zdroje pomalu začnou vysychat (aspoň doufám).