Kdy a jak to skončí?

Kdy se viru zachce odejít? Kdy jeho vliv omezíme? Kdy se s ním smíříme a ti, kteří na něm vydělávají, ho přestanou zneužívat? Co nám tady zanechal?

Otázky, na něž není snadné odpovědět. Resp. snadnou odpovědí je jen pokrčení ramen, nevíme. Snad jen umíme odpovědět na základě prožité zkušenosti na to, co nám tady zanechal.

Kromě nakažených, zemřelých a uzdravených lidí, také lidi, kteří byli nějak postiženi opatřeními proti šíření viru.

Na jedné straně zoufalí živnostníci jako kadeřnice, hospodští, umělci, na druhé sedření zdravotníci, a na třetí vysmátý úředník na home office a ti, kteří na pandemii vydělávají, včetně těch bezskrupulózních a bezostyšných.

Opatření proti covidu-19 přinesla: zoufalství, přepracování, frustraci, strach, vztek, chaos. Únavu z dlouhotrvajícího boje, tj. vyšší lhostejnost až apatii. To je "hezké" nadělení.

Na druhé straně nedůvěru v systém (režim) a posílení důvěry v sebe a třeba zodpovědnosti za své zdraví (otužování, cvičení, zdravý životní styl), posilování psychické odolnosti, soudržnosti v rodinách, hledání cest k větší soběstačnosti a nezávislosti, odvahu k obraně svobody slova. A v tom je naděje na lepší příští.

Nedůvěřovat režimu sice lze, ale jak jej změnit? A máme vůbec šanci systém opustit a změnit jej? Můžeme ho jen nepodporovat, nevěnovat mu energii a pozornost, což je ignorance hraničící s lhostejností. Jsou lidé systém (a jeho režim) podporující, to jsou ti, kteří z něj mají výhody a bojí se, že by o ně přišli. Pak to jsou ti, kteří sice jsou ožebračováni, ale bojí se jít proti a raději budou nesvobodní, ale s těmi domnělými pocity bezpečí a jistoty. Pak jsou ctitelé svobody a nezávislosti, kteří proti systému bojují, resp. snaží se bránit svou svobodu a lidskost.

Navzdory strachu a únavě z covidu, nebo možná díky němu, se lidé probouzejí. Protože to dlouhodobé divadlo na (zejména zdejší) politické scéně je čím dál směšnější a trapnější. Místo, aby vzbuzovalo potřebnou důvěru, vzbuzuje naopak pochybnosti. Nejde jen o papalášství ve formě pořádání zakázaných oslav a setkání, ale také předbíhání ve frontě na očkování, nelogičnost opatření (čili proč je jedna oblast zavřená a druhá ne), jeden den se tvrdí něco, druhý den se říká něco úplně jiného, dokonce i pravý opak předešlého.

Je skutečný nedostatek vakcíny nebo se ukazuje, že její plošná aplikace „dobrovolně povinně“ u starších a nemocných osob a zdravotnického a ošetřovatelského personálu, je příliš riziková? Nejde náhodou ta rychlost (ve vývoji, schválení a aplikaci) na úkor bezpečnosti? Praktičtí lékaři (a potažmo zdravotní pojišťovny) nejlépe znají zdravotní stav svých klientů (pacientů) a mohou tak očkování nejen doporučit, ale na druhé straně i důrazně upozornit na možné komplikace, kterým by se tak dalo předejít.

Samozřejmě nelze všechna rizika vyloučit a vakcinace je s určitou mírou rizika spojena, ale to je i jízda autem. Na druhou stranu je zarážející, že proočkovaný Izrael s tvrdými opatřeními se nejenže neotvírá, nerozvolňuje, ale naopak spíše opatření zpřísňuje.

To je docela „rána“ pro propagaci očkování jako jediné cesty ven, cesty k uvolnění, k možnosti cestovat a otevřít zavřené provozovny. Výsledkem je tedy nedůvěra ve vládu a instituce, jak od těch, kteří chtěli po vládě jen, aby je nechala na pokoji (a vláda je pořádně přidusila), tak od těch, kteří po vládě chtěli vítězné řešení boje proti viru. Nějak to nefunguje. Proč?

Chybí vize a osobnosti, které by nejen tyto vize nabídli, ale byli by ochotné a schopné je realizovat. Které by se stali vzory a ostatní inspirovali. A netrpěli by těmi manýry, které známe u současných vládců. My takové lidi máme a dokonce si je můžeme i na internetu poslechnout, nebo si od nich něco přečíst. Ale takoví se „nahoru“ nehrnou a ani nemají šanci se tam dostat. A když už se tam někdo takový dostal, byl semlet, nebo raději odešel, příp. byl odejit či vyloučen.

Změní u nás něco podzimní volby? To považuji za podružné a předpokládám, že volby v zásadě nic nezmění.

Důležité je, abychom se probudili my, změnili se ve svobodné lidské bytosti a tím změnili ne-lidský (robotický) systém v systém lidský (svou podstatou božský). Přírodní zákony žádný byť geniální právník a byrokrat nepřelstí.