Kdo nečte PL, ví kulový

Když začínal kdysi „v pravěku“ Blesk, zaujal mě reklamní slogan, který parafrázuji v názvu. PL jsou Parlamentní listy. Viděl jsem na jednom billboardu, že se chlubí čteností asi 350 tisíc denně.  

Nejspíš zde najdeme i nesmysly, v každém případě nám naservírují i to, co bychom jinde hledali marně. Postupně se tady etablují ti žurnalisté, pisálci, politici, politologové a komentátoři, které jinde nechtějí (nebo je nezvou).

Pokud si chci něco přečíst např.: od Petra Robejška či Alexandra Tomského, občas mne to dovede k PL. Většinou se k PL dostanu ve formě odkazu. Vnímám to tak, že čtenáře k PL nahání zejména mainstreamová média. Jakási apriorní pocitová nedůvěra vůči médiím hlavního proudu je (dle mého) daleko zásadnější příčinou, co lidi přivádí k hledání alternativ, než proklamovaná „ruská a/nebo čínská“ propaganda.

Chci-li pohled z jiného úhlu na nějakou situaci, musím přeladit. Mainstream mi tu možnost nedává. Např.: když (dnes už výjimečně) sleduji „probruselskou“ ČT, vidím tam stále stejné tváře, co melou svůj stále stejný kolovrátek dokola a to mne (a asi spoustu jiných) už opravdu nebaví. Navíc už dávno jsem nabyl dojmu, že jsem něco podobného slýchal v tehdejší „promoskevské“ ČST za normalizačního ředitele Jana Zelenky. Tak díky internetu, že (zatím) mohu najít alternativu a pak už si ten obrázek složím sám.

Možná ten můj „obrázek“ je pravdivý jen částečně, možná i v něčem nepravdivý a zavádějící. Už si z toho nepřeberného množství vybírám jen informace, které potřebuji pro svůj život, ostatními se moc nezabývám a házím je za hlavu. Tak mi aspoň nebudou v té hlavě „strašit“. Přesto se tomu „šumu“ nevyhnu, protože ten přichází se zapnutím počítače, kdy na mě vždy něco vyjukne. Byť to zachytím jen periferním viděním, už jsem se toho nějakým způsobem dotknul, resp. se to dotklo mě. Většinou to nechám být, ale někdy mě něco zaujme a věnuji tomu pozornost.

Jinak se snažím všem možným „strašákům“ subjektivně-objektivního zpravodajství vyhnout a naopak se koukám, poslouchám či čtu ty, co je vidět či slyšet chci, protože mi mají co říct. Zkrátka s nimi nějak souzním, rezonuji.

A že některé z nich objevím i na PL, protože tam byli zahnáni, tak co? Já je jen následuji a tak občas se stávám nepravidelným čtenářem PL (v podstatě proti své vůli). Co nadělám, když mám rád rozmanitost a jsem takový pozorovatel-analytik, který se rád směje.

Stejně je nejlepší vědět kulový, je to takový jednodušší a rozhodně příjemnější. Když budete někde dlouho mimo civilizaci a ten výdobytek „být vždy a všude online“ necháte doma či ho aspoň nebudete používat (nebo vám dojde baterka), víte kulový, co se děje. Resp. víte jen to, co se v daném čase a místě děje právě vám.

A o tom ten život přece je.