Kde udělali soudruzi (vládnoucí Česku) chybu?

Parafrází na Hřebejkovy Pelíšky začnu zamyšlení na téma, proč stále opakujeme chyby jiných a kopírujeme vzory, které se buď neosvědčily, příp. jsou právě opouštěny a nahrazovány něčím jiným.

Stát se chová asi tak, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. A tak aplikuje do školství britský rámcový vzdělávací program, který údajně Britové opouštějí, neboť se neosvědčil. Ještě jsme kdysi přijali další „západní“ zvyklost a tak máme zdravotní sestřičky a učitelky MŠ s titulem Bc. Naprosto nechápu, proč to bylo nutné. Dohnali jsme (a možná předehnali) západní státy v počtu vysokoškoláků v populaci a tím snížili obecně jejich kvalitu. 

Asi nejlepší vzdělávací institucí pro život je fungující láskyplná rodina, kde rodiče dětem čtou a hrají si s nimi. Pak tu jsou např.: lesní školky a skautské oddíly. Naše gender ministryně práce a sociálních věcí je okouzlena norskou sociálkou, z níž začínají být rozčarováni sami Norové. Náš ministr financí zavádí chorvatský systém elektronické evidence tržeb, jehož výsledky v Chorvatsku prý nejsou příliš přesvědčivé.

Nějak nám ale tady ty cizí vzory nefungují, nebo fungují jinak (po našem). A nikdo se nezabývá tím, proč to tak je. Možná je to tím, že naše společnost je různorodá, kromě (velko)městského vlivu tady stále funguje i ten venkovský, prožili jsme reálný socialismus a to nás dodnes ovlivňuje a nejen v tom špatném (brbláme, nevážíme si svobody a upřednostňujeme žvanec), ale i v tom dobrém. Lidé, kteří prožili Husákovu normalizaci, sovětskou (hloupou) propagandu a řiťolezectví stranických a vládních představitelů, až tak ochotně neskáčou na špek mediální masáži zaměřené přesně naopak. Minimálně mají své pochyby, neb některé zpravodajství jim připomíná to z před 30 lety.  

Ještě vzpomenu doporučení (či příkazy) Bruselu, příp. dobré rady americké či ruské ambasády. Celkem to zatím funguje, ale to neustálé přidávání dalších zákonů (legislativní smrště), utahování šroubů a zvyšování dohledu, vede k tomu, že mnohým lidem se z toho obrací žaludek. Výjimkou jsou ti, co spolu se silným žaludkem mají ještě hroší kůži a ti úplně nejhloupější, co sežerou vše i s navijákem.

Přitom by možná stačilo ohlédnout se zpět a aplikovat myšlenky našich českých velikánů, např.: Jana Amose Komenského (vzdělávání) a Tomáše Bati (svobodné a etické podnikání).

Otázkou je, zda tyto vzory nejsou zakázány (ať už kýmkoliv) anebo na ně naši „soudruzi“ buď zapomněli, nebo se bojí, že by pak (po aplikaci jejich myšlenek) byli zbyteční.

Ještěže aspoň my dole kopírujeme jiné české vzory, např.: Járu Cimrmana a Josefa Švejka. Zůstává nám tak humor, potřebný k tomu, abychom se z těch našich vládnoucích „soudruhů“ nezbláznili. Možná právě jen Češi se svým smyslem pro humor a improvizaci a ve smyslu hesla chytré horákyně: vlk se nažere a koza zůstane celá, dokážou vymyslet neuvěřitelné. Např.: chlastáme rum náš vezdejší, ale oficiálně ho nazýváme tuzemákem, pomazánkové máslo si mažeme na chleba dál, byť oficiálně máme jen tradiční pomazánkové (bez másla). Klasické žárovky oficiálně nepoužíváme jako zdroj světla, ale tepla. Jak zlevnit práci vymyslel Miroslav Švarc (švarcsystém). A štamgasti kuřáci budou kouřit ve stejné hospodě dál, jen už to nebude hospoda, ale zájmový klub. Že to ty legislativce pořád baví?