Kde se (asi) vzala politická korektnost a proč se hlásím k buranství

Tak už zas lítám v tom virtuálním prostoru, a byť si z informací (vč. zdejších blogů) vybírám své „rozinky“, tak se titulkům nedá vyhnout a také se někdy některá „rozinka“ promění v „hrozinku“.

Jazyková poznámka: obojí je správně, vždyť jde o sušenou vinnou révu, tedy původně o hrozen. Nevím, kde a kdy zmizelo „h“. Zde si opět hraju s češtinou a u rozinky očekávám rozvernost nebo rozjímání, kdežto z hrozinky na mne vykoukne cosi hrozného.

Dost hrátek. Zamyslel jsem se, kde se vzala politická korektnost a proč se zrodila na Západě, proč u nás z ní máme srandu a proč na Východě se příliš nepěstuje.

Sice nejsem tak zcestovalý, ale pár zemí jsem navštívil, slyšel vyprávět cestovatele, něco si přečetl a zhlédl nějaké dokumenty. Navíc pár cizinců znám osobně a z toho všeho jsem si vytvořil svůj názor.

Všiml jsem si, že na Západě jsou lidé vážnější, více se hlídají a dodržují nepsaná pravidla příslušnosti k určité sociální vrstvě. Vzdělaný příslušník vyšší střední třídy, který dosáhl nějakého postavení, těžko bude bydlet v paneláku a mít auto „pro chuďase“. Asi také nebude jezdit veřejnou dopravou, v zaplivaném pajzlu ho určitě nenajdete, naopak bude navštěvovat vybrané restaurace (nejlépe oceněné nějakou tou hvězdou). Bude pravidelným hostem společenských večírků, kde se bude setkávat s podobně zaměřenými lidmi. Svůj život přizpůsobí svému společenskému postavení a v zájmu „přežití“ ve skupině bude dělat a říkat ne to, co si myslí, ale to, co se od něj čeká. Takže se přetvařuje a stává se pokrytcem. Je to takové „západní snobství a pozérství“, co se bere vážně a ještě všem ukazuje, že nadto není.

Na Východě je jiný civilizační okruh. Asiaty moc nechápeme, ale i Rusko je zvláštní civilizace, ikdyž nám ne tak vzdálená jako asijská či muslimská. Existuje něco, co nazýváme „širokou ruskou duší“. Jsou tam také společenské rozdíly a různé sociální vrstvy. Ale podobně postavený šéf jako jeho západní kolega nemusí podobně žít a podobné věci mít. A navíc dokáže se se svými podřízenými „vožrat jak mužik“ a nijak neřeší, zda tím porušil svůj společenský status. Zkrátka pán i kmán je Rus a to je důležité. Ať se nám to líbí, či ne, Rusové své Rusko milují (aspoň na mě to tak působí).

A u nás se to mixuje. Vážně míněné „západní snobství“ a „politická korektnost“ zde působí směšně. Zavádění „západních zvyklostí“ často končí fraškou. Nicméně dílčí úspěch se dostavil. A dostal i svůj název: „pražská kavárna“. Jenže rozšíření této „moderní cool filozofie, někdy zvané NWO“ v celém Česku se nedaří.

Český a moravský venkov je (dosud) obsazen burany. Pár jich žije i v Praze a naopak „pražská kavárna“ dobývá blízký venkov a v Brně má svou zvláštní pobočku. Burani jsou ze své podstaty přízemní, přirození, konzervativní. Drží si mentalitu svých předků, umí se smát a (cynicky) vtipkovat, dají na své pudy a snaží se přežít. A to považuji za naše štěstí a k takovému „buranství“ se hlásím. A když mne někdo označí za burana či venkovského balíka, nejen že mi to nevadí, dokonce jsem na to svým způsobem hrdý.

Vím, i mezi „burany“ jsou blbci a mezi „kavárníky“ naopak moudří lidé. Jen už mě ty intelektuálské kecy (třeba v České televizi) přestaly bavit. Tak si radši beru do ruky vidle a jdu přeházet kompost. Taková chlapská, buranská práce, ještě teď mám za nehtama „hlínu“.

Posílil jsem fyzičku, imunitu, radoval se z výsledku své práce, v psychické pohodě fyzicky unavený jsem dobře spal. Inu, šťastný to buran.