Kde jsou Děti Země nebo Hnutí Duha?

Téměř vždy, když se někde plánuje postavit dálnice či obchvat města objeví se ekologičtí aktivisté, kteří dokáží stavbu blokovat i několik let. Legislativa je na ně krátká (příp. jim i pomáhá).

Často se také dozvíme, který vzácný živočich či rostlina zrovna zde žije. Ochranu přírody považuji za důležitou, zábor zemědělské půdy se mi také nelíbí, ale v tomto případě je třeba vážit na miskách vah. Pokud je díky neexistenci dálnice či obchvatu nedýchatelný vzduch v obcích kudy vedou silnice 1. třídy, je tu enormní zátěž kamionové dopravy, praskají domy, pak dávám jednoznačně přednost lidem, kteří tu bydlí a nekonečně dlouho čekají na zlepšení situace. Na to, kdy se konečně ta dálnice postaví. Samozřejmě je nutné stavět i s ohledem na vzácné živočichy a rostliny, respektovat biokoridory, stavět ekodukty, apod.

Tak člověk jezdí po té naší krásné zemi a zjišťuje, že u dálnic ani není čím se kochat, buď vám v tom brání betonové protihlukové stěny, nebo se nabízí pohled na „krabice“. A je jich čím dál víc. Kde jsou ti protestující ekologové, když se zabere pole či kus lesa pro další sklad, nákupní centrum nebo montovnu autodílů?

Např. nedaleko nás (u Brodců) nedávno postavili obří krabici (pro Škodovku). Žádné protesty jsem nezaznamenal. Jak to, že na to nepřišli upozornit Děti Země či Hnutí Duha nebo někdo jiný? Nikdo nevyvolal mediální humbuk, který bychom zaznamenali. Nemají tyto ekologické organizace dvojí metr? Či je snad sponzorují stavitelé nebo uživatelé „krabic“? Připadá mi to jako „výběrová ekologie“. Někomu „zavařit“ můžeme, jiného necháme v klidu stavět. Není to náhodou pokrytectví?

A kdyby se místo protestů kvůli dálnicím před lety důsledně protestovalo proti „krabicím“, možná se už žádné dálnice stavět nemusely, protože kam by ty kamiony jezdily, že.

Jistě, ty „krabice“ zajišťují zaměstnanost, ale když se to přežene, je to už trochu (dost?) kontraproduktivní. Těžko se shánějí zaměstnanci. Na práci pak vláda láká cizince, musí jim zajistit ubytování, zdravotní a sociální péči. Tam, kde jich je moc, už jsou z toho i sociální konflikty.

Ekoaktivisté si jako rukojmí vezmou třeba rosničku zelenou a nedovolí ji zničit biotop dálnicí. Výborně, zdejší rosnička je zachráněna. Co na to ale říká její příbuzná, která žije zrovna tam, kde se někdo rozhodl postavit „krabici“? Ochrání ji někdo?

PS: jako „svéráz“ jsem se rozhodl vyhnout 21. srpnu 1968. Ostatně byly mi čtyři a z celé té doby si pamatuju jen tátovo vyprávění o tom, jak se vraceli autobusem ze skautského tábora, zastavili je vojáci a táta jako vedoucí přikázal dětem schovat hodinky. Pak to nějaké dítě vyprávělo doma a jeho matka (soudružka) tátu udala a jeho pak vyhodili z práce. Naštěstí mu po pár měsících kamarád nabídl jinou, lepší, která ho i více naplňovala.