Každý máme strany, bez kterých bychom se obešli

Po volbách to asi nepůjde jinak, než složit nějakou koalici. Dnes ještě nevíme, kdo se do Sněmovny dostane a jakou bude mít sílu.

Koalice se utváří na základě možností, lidských sympatií a tzv. programových průniků. Může jít o kšeft něco za něco, nebo o objektivní zhodnocení možností prosazení programových priorit.

Dovolím si fantasmagoricky zaspekulovat o vzniku koalice, která by mi ladila asi nejvíc. Představte si zdánlivě nesourodou koalici ODS, Piráti, Realisté a STAN (příp. lidovci). První předpoklad je, že se dostanou do Sněmovny a v součtu mandátů budou mít minimálně 101 hlasů. Obávám se, že obojí patří do kategorie Science fiction, příp. zbožných přání.  

Všechny tyto strany mluví o „debyrokratizaci“, chtějí zákony a předpisy spíše rušit než přijímat, lákají na pravidlo jeden za jeden, či jeden za dva (čili chci-li přijmout nějaký zákon, musím navrhnout nějaký zákon z daného oboru činností, který zruším). Piráti chtějí digitalizaci státní a veřejné správy, starostové vědí, co pálí obce a regiony.

Co se týče EET a s tím souvisejícím postavením živnostníků a malých firem, i tady vidím docela shodu. Rozhodně zamezit dalším etapám, a pokud nezrušit, tak aspoň ulevit těm nejmenším, kde už nejde o zamezení podvodům, ale o buzeraci, která mnohé donutila svou živnost ukončit.

Strany by našly asi společnou řeč i k Evropské unii, byť zde by byl nutný kompromis. Zdá se mi však, že všechny by uvítaly aspoň nějakou zásadní reformu, k přijetí eura se spíše staví rezervovaně ve škále od váhavého přijetí po rázné odmítnutí. Přinejmenším proklamovaná je snaha prosazovat národní zájmy. Vlastenectví, patriotismus nejsou sprostá slova, mezinárodní spolupráce (na rovnocenné bázi) je vítána. Akceptována je i obrana naší civilizace, solidarita s uprchlíky je podmíněna racionalitou: pomáhejme skutečně potřebným (nejlépe v jejich domovech), přijímejme jen takový počet, který jsme schopni zvládnout a zejména ty, kteří budou respektovat naše pravidla a nevnucovat nám svůj životní styl (především islám). S tím souvisí konzervatismus s důrazem na tradiční rodinu (Realisté, ODS) spolu s potřebami a realitou mladé generace, reprezentované Piráty. Takže se to může (ale nemusí) vzájemně doplňovat.

Pokud by se strany dokázaly kompromisně dohodnout na programu a ekonomiku, sociální politiku, vzdělávání, zdravotnictví by řešily na základě řešení prioritních problémů a s nějakou reálnou vizí, koncepcí na pár let dopředu, mohla by z toho být docela slušná vláda. 

Samozřejmě existují i jiné varianty (a s větší pravděpodobností). Straší se zejména s koalicí Babiš, Okamura, komunisté. Avšak ta se mi jeví jako nepravděpodobná, poté, co jsem zahlédl hádky Babiše s Okamurou.

Varianta všichni proti Babišovi, mi přijde moc účelová, jediným „spojovatelem“ je tady „společný nepřítel“, kterého je třeba odstavit od vládnutí. Pokud by takovou „antibabišovskou“ koalici tvořily jen ty „provařené“ strany v čele s ČSSD a TOP-09 s přispěním lidovců, ODS a možná i KSČM, jakou by asi taková koalice vzbuzovala důvěru? Babiš nás odstavil od „koryt“ a my se k nim teď vrátili. Tak vám voliči pěkně děkujeme a teď nerušte, vládneme.  

A jak jsem přišel na koalici ODS, Piráti, Realisté a STAN? Jednoduše. Je to nejspíš mé přání. Resp. tyto strany mi zbyly v ruce jako přijatelné pro můj výběr poté, co jsem ostatní zamítl. Jednu z nich jsem si vybral a ještě si z nich zkusím nanečisto vylosovat. Schválně, jestli to bude souhlasit.

Tak si také vyberte, vhoďte do urny, ono z toho něco vyleze. Nějaký průnik přání a obav současné české společnosti. Jestliže je společnost taková „zjitřelá a rozpolcená“, asi nemůžeme čekat v Parlamentu nějaký zázrak. V každém případě politici, co do toho budou moci mluvit, nakonec nějakou koalici upečou.

Je tu malá naděje, že dna nebo vrcholu (záleží, odkud se díváte) již bylo dosaženo a situace se začne pomalu zlepšovat.

PS: Nakonec se nejde obejít jen bez dvou stran: malé a velké. Ty jediné jsou opravdu potřebné. Ty volené (a posléze vyvolené) jsou jen součástí té naší tragikomické hry, zvané politika.