Karlštejn se blíží

Jsou události, které proběhly za mlada a člověku se tak pozitivně zapsaly do života, že na ně bude s láskou vzpomínat celý život. Pro určitou skupinu z nás to byly prázdniny s Brontosaurem v období 1985 až 1991.

Ty jsme trávili na hradě Březnice (85-86,90) a pak na Karlštejně (87,88,90 a 91). V 89. byla „vojenská“ přestávka.  

Loni na Silvestra jsem měl zajímavý telefon, po letech volal kamarád Petr, co se mu zastesklo po dávné partě a tak se rozhodl „vzkřísit mrtvolu“. Obvolal pár lidí, založil FB stránky (a díky tomu jsem se tam ocitl), že se začneme svolávat. Zrodil se plán vzpomínkového víkendu po 30 letech. Důležité bylo, aby s tím souhlasil pan kastelán.

Ten nejen souhlasil, ale byl tou myšlenkou nadšen a to se samozřejmě zpětně pozitivně projevilo u nás. A tak „samozvaný“ přípravný výbor ve složení Petr, já se svou ženou a bratrem začal pracovat. Oslovili jsme všechny, na něž jsme udržovali kontakty. Na dálku se radíme s kamarádem (tehdejším mým kolegou vedoucím) a také s kastelánem. Určili jsme termín, ladíme program a sháníme další kontakty.

Sešli jsme se v hospodě a při pivku prohlíželi staré fotky, vzpomínali na jména. Ono za ta léta těmi tábory prošlo cca 70 až 80 lidí, někteří se vzájemně neznají. S většinou člověk na delší dobu ztratil kontakt.

Tak jsme si rozdělili dílčí úkoly. „Já si vezmu na starosti Míru“, děl brácha. „Objevil jsem ho na you tube hrát s Irenou Budweiserovou, zkusím ji napsat na FB a požádat o kontakt“. „Já zajedu do Kostelce a zkusím tam najít Andreu“, bere na sebe úkol Petr. Má žena se přihlásí, že napíše Míše do Japonska, třeba ta adresa, co máme, stále platí.

A já zkusím najít Dášu. Jistě má dnes jiné příjmení. Ale byla z Tanvaldu a je zubařka (přihlásím se ke svému úkolu). Tak jsem zkusil vygúglit „zubaře v Tanvaldu“ a skutečně se tam objevila jedna Dagmar, ovšem ordinace v Zásadě. Přešel jsem na stránky a tam se dozvěděl, že dřív měla ordinaci v Tanvaldu.

Zavolal jsem tedy na pevnou linku a sestřičce jsem sdělil, že se neobjednávám, ale že se chci zeptat, jestli se náhodou paní doktorka za svobodna nejmenovala …. (řekl jsem Dášino rodné příjmení) a s udivením se na druhém konci ozvalo, že jo. Pak jsme si přes sestřičku tlumočili, o co jde, potvrdili, že se známe, jak jsem ji našel, nadiktovali mi mobil a ať zavolám večer po práci.

Večer jsme si volali a jako bychom se viděli včera, mezitím ovšem uplynulo mnoho let. Obrovské nadšení, jistě přijedu a dlouhý hovor. Mezitím nadšený email od bratra, že mu Irena Budweiserová poslala ten kontakt.

A než jsem s Dášou mluvil, volal mi Petr a sděloval, jak hledal a našel Andreu a že je to je skvělý nápad a že si to nenechá ujít.

Své úkoly jsme splnili hned druhý den a na jedničku. Náhoda? Štěstí? Synchronicita? Ještě je spousta dalších lidí a uvidíme, kam se všude dostaneme. Někdo už tu kapitolu ve svém životě uzavřel a nebude mít zájem, k někomu možná informace nepronikne (hledejte MUDr. Zdeňku v Brně), nebo se nebude moct zúčastnit. Ale to je život.

Zatím to vypadá, že se nás tam přes dvacet sejde určitě. Tak v září uvidíme.

PS: na Karlštejn jsem vzpomínal tady