Jsou elity před volbami nervózní?

Zdá se, že současné „vládní elity“, tj. tzv. demokratické strany a ta část „patricijské“ společenské vrstvy, co se o „plebejských“ spoluobčanech vyjadřuje jako o „zaprděných Čecháčcích“, jsou před těmito volbami téměř na infarkt.

Na rozdíl od nich jsou „plebejci“ více v klidu. Protože snesou hodně, ale ne úplně všechno a tak se očekává poměrně velký odpor. Což (dle mého) signalizuje pozitivní přeměna „zaprděného Čecháčka“ v „hrdého“ a již zaužívaná přezdívka opačného „názorového proudu“, tj. tzv. „pražská kavárna“.

Hrozí tedy tzv. „pražské kavárně“ totální propadák?  To samozřejmě ukáží až volby a stát se to nemusí. Na druhé straně spolu vzájemně soutěží politické strany, které mají ke „kavárně“ blízko.

Všechny ty strany oslovují především velkoměstské liberální voliče, jednoznačně proevropské, či spíše „prounijní“.  Jsou rozděleni do tří proudů: proklamačně pravicové TOP 09, radikálně ekologické a „sluníčkářské“ Strany Zelených a Pirátů, takové „softkavárenské“ strany pro mladší generaci, která je scestovalá po světě a využívá moderní technologie.

Tyto strany si asi budou „vysávat“ voliče, což znamená, že jedna může posílit na úkor druhé, takže se vzájemně oslabují. Největší šanci bude mít ta strana, co osloví voliče nejen ve velkých městech, ale i na venkově.

Do ANO (Babiše) všichni kopou, což ho zároveň posiluje a zároveň oslabuje, přičemž největší fauly si činí on sám. Má mnoho příznivců a mnoho odpůrců, ale také má silnou vůli a za svými cíli si jde jako „buldok“.

A pak tu máme dva bývalé siláky ODS a ČSSD. ODS se po minulém volebním výprasku dostala na dno, opustili ji „kmotři“, pokusila se o sebereflexi a část voličů se jí vrátí a její výsledek se zlepší.

ČSSD neví co se sebou. „Bakalova“ partaj má stále OKD jako kostlivce ve skříni a teď hrozí ještě průšvih s lithiem. Což je výbušná a využitelná volební nálož, jak můžeme sledovat. Strana má své oslabené „kavárenské křídlo“ (Jiří Dienstbier) a přes zdánlivě drtivou porážku, stále ještě existující „zemanovské křídlo“ (Jaroslav Foldyna). Strana je rozpolcená, bez vize. Jde tak vstříc svému dalšímu volebnímu debaklu (zatím ještě asi dvojcifernému).

Komunisté jsou takoví brblalové, co těží z početné členské základny, nespokojenosti a ze své „čistoty“, protože se po roce 1990 nenamočili do vládnutí, mají své „nejisté“ jisté. Mají jistá křesla ve Sněmovně, otázkou je kolik jich opravdu získají. Podobně lidovci mohou čerpat z členské základny a svých regionů. Otázkou je, na jaký výsledek dosáhnou. Rozhodovat (jako u komunistů) bude volební účast.

Starostové (STAN) mají také šanci, mají výhodu v tom, že je místní znají, že vědí, co lidi pálí na lokální úrovni. Ale možná by zatím byli užiteční víc v komunální a potažmo v krajské politice. Přál bych si, aby jim patřila budoucnost. Aby politici vyškolení v komunálu postupovali do centra a ne ti, koho určí stranické sekretariáty (potažmo vedení) na kandidátku.

A pak tu jsou „protievropské“, „protiimigrantské“ a „vlastenecké“ strany. Těch je celá řada, nemají sílu a také jim současné vládnoucí strany spolu s médii dost zatápěli. Podařilo se „zlikvidovat“ Konvičku, později Hampla (Alternativa pro Česko), Úsvit (původně Tomiův). Intelektuální Realisté byli mediálně odsunuti na druhou kolej, nepodařilo se jim více proniknout v mediální známost. Ale zdání klame a tak mohou překvapit.

Za to známý a podceněný (Pi)Tomio si mezitím úspěšně vybudoval nové hnutí SPD a nyní se stal černým koněm voleb a sebere velkou část tzv. protestních hlasů. Pokud dokáže ty dosud laxní a líné občany, kteří jsou převážně nespokojeni s politickou situací u nás a v Evropě, zvednout ze židle, pak možná zamíchá kartami víc, než se předpokládá.

Šanci zvednout ze židle váhající a nerozhodnuté mají všichni. A tito voliči „poslední chvíle“ rozhodnou. Pokud patří všeobecné volební právo, které vybojovali naši předci, mezi základní lidská práva, pak bychom měli všichni jako demokraté výsledek voleb respektovat. 

Po těchto volbách může být kvalita demokracie jiná. Někomu připadne horší, někomu lepší. Každá změna je příležitostí a zároveň hrozbou. Bylo by dobré, abychom ten výsledek (ať už volby dopadnou jakkoliv) vzali jako příležitost.

Třeba k poučení z chyb a získání nových zkušeností. A hlavně vzali svůj život do svých rukou a konali odpovědně vůči nejen sobě, ale i budoucím pokolením.

PS: omlouvám se za politická, resp. volební témata, ale ono se tomu nedá vyhnout. A je to tak inspirující, k pláči i smíchu současně. Už aby bylo po volbách. Opravdu z nich někoho klepne?