Jsem jen prostý sekáček trávy

Přiznám se, jsem v podstatě intelektuál, živící se převážně hlavou. S technikou jsem se díky své pracovní činnosti také seznámil a poměrně obstojně jsem se jí naučil používat.

Nejsem stavěný na nadstandardní vychytávky, takže obvykle (asi jako většina lidí) neumím využít všechny skvělé funkce, co dnešní technika a technologie nabízí.

Celý život žiju v bytech (s výjimkou jednoho roku v pronajatém domečku), ale zároveň jsem byl zvyklý na užitkovou zahrádku, kde trávy moc nebylo. Děda sekal trávu srpem a naučil mne to. Se srpem jsem si vystačil poměrně dlouho. Pak táta pořídil bezmotorovou sekačku na ruční pohon. To bylo pohodlnější. Byl to takový trakářek, co měl na hřídeli mezi kolečky otočnou lištu s noži. Zahrádku po dědovi dávno nevlastníme a sekačku „trakářek“ také ne. Ta možná zrezla, než jsem šel na vojnu.

Když mi srp přestal stačit, částečně z důvodu, že postupem doby se tupil a rzi přibývalo, ale zejména proto, že já se stával pohodlnějším, pořídili jsme tehdejší zázrak techniky: strunovou akumulátorovou sekačku. Baterie měla vydržet 35 až 40 min.

Jenže to bylo spočítané nejspíš na časté přistřihování golfového trávníčku, ne na naši trávníkovou džungli mezi záhonky. Zahrádku jsem tak musel sekat asi na čtyřikrát, protože na jedno nabití baterie vydržela jet tak něco málo přes dvacet minut. Po čase už 20 minut provozuschopnosti bylo nedostižných a tak jsme inovovali techniku a pořídili si benzínovou strunovku. Tu máme dodnes a na zahrádku stačí.

S pořízením chaty jsme samozřejmě na mnohem větší plochu pořídili už rotační pojezd benzínový, s kterým jsem se začal seznamovat o proběhlém víkendu. Velký pozemek mne učí být sekáčem mechanickým. Sekačka fungýruje skvěle, její obsluha se učí rychle. Měl jsem jen jediný drobný problém. Uvědomil jsem si, že sekám podhorskou louku, kde kromě trávy rostou a kvetou krásné květinky jako rozrazil rezekvítek, zvonek, nějaké jetele a mnohé další. Tak jsem většinu posekal, ale nechal jsem i kousek původní loučky pro motýlky.

Ještě jsem si vymyslel kosu na malou stráň a stanu se i tichým sekáčem ručním. A už si studuju návody, jak kosu naklepat. Takže postupně pořídím další techniku, zahradnickou a zároveň cvičební, posilovací. Nejdříve (pomocí kosy a srpu) chceme postupně přeměnit kopřivovou plantáž a uvidíme, co objevíme. Sem tam se mezi kopřivami krčí maliny, prosadil se i kostival a možná je tam ukryt i nějaký další poklad.

Jo, sekám a sekám, jsem jen prostý sekáček trávy. A jak si ten mozek na tom čerstvém vzduchu odpočine, protože pozornost věnuje tomu prostému sekání, co stresu zabrání.