Je to s námi Čechy skutečně tak špatné?

Na státní svátky se vzedmuly vlny emocí, když se na to podíváme s odstupem, tak zjistíme, že se zas tak nic hrozného nestalo.

Prezident se pražských oslav ani nezúčastnil, a tak mohl být kritizován pouze za neúčast. Lidé, kteří se zúčastnili nějaké akce, mohli prožít pocit sounáležitosti a to paradoxně na „obou stranách barikády“. Někoho spojuje lidství a někoho společný nepřítel (skutečně to platí na obou stranách).

Ale to hlavní je, že nikdo nebyl zmlácen těžkooděnci a ani se nekonal žádný pražský Majdan. Padala jen slova, laskavá i jedovatá, upřímná i pokrytecká. Neúčastnil jsem se žádné akce, ale něco jsem shlédl a něco si přečetl.

A teď to hlavní. To jsem viděl v České televizi. Star Dance tančí pro Paraple byl pořad věnovaný charitě. Vybralo se více jak 11 milionů korun na Konto paraple. Tanečníci byli skvělí, vozíčkáři úžasní, Tereza Kostková krásná, Marek Eben laskavě vtipný, Zdeněk Svěrák dojatý.

Pořad byl prosáklý srdečnou atmosférou a na závěr právě Zdeněk Svěrák ocenil, že jsme tady lidé dobří, šikovní a že máme srdce na dlani. To dojme a zároveň potěší.

Přispívali lidé i firmy, lidé volali částku, kterou pošlou na účet a posílali DMS, velké dárce představila Tereza. Jedním z nich byla i Nadace Avast. Píšu na počítači chráněném jejich antivirovým programem, je to příklad původně malé české firmy, která se rozrostla, své zisky věnuje pro svůj další rozvoj a ještě přispívá na bohulibé účely. Takže radost dvojnásobná z českých lidí, šikovnost, solidarita a laskavý humor, to z pořadu vyčnívalo.  

Žijeme v civilizaci, která se dokáže o lidi s hendikepem postarat. Také si jich mnoho dokáže „vyrobit“. Amazonský indián se ve svém pralese při autohavárii zraní či zemře těžko. V naší civilizaci je to naopak běžné. Lidé na vozíku jsou jak ti postižení od narození či vlivem těžké nemoci, ale zejména ti, kteří potkali svou osudovou vteřinu, při níž se jim život obrátil docela naruby.

Najednou přestaly být mnohé věci důležité, co mohli dělat dříve, už dělat nemohou a chvíli trvá, než to přijmou a pak svůj život obvykle přizpůsobí a oceňují drobné radosti, které zdraví lidé mnohdy ani nevnímají. Z těch vozíčkářů ve Star Dance čišela životní radost, až taková dětská, však se také (sedíc na vozíku) dívají na svět z perspektivy dítěte. Možná je to tím. Můžeme se od nich mnohé naučit. Třeba radosti, hravosti, také pokory a úcty k životu.

Abych jen nedojímal, na jiném programu dávali nádherný film „Než si pro nás přijde“ s Jackem Nicholsonem a Morganem Freemanem, kteří se sejdou v nemocnici a plní si přání před svou smrtí. Je v tom též sentiment, ale také černý humor. Film už jsem viděl a tak dal přednost ČT.

A na ČT jde také ďábelsky skvělý satirický seriál „Kosmo“, který si dělá srandu ze všeho a tak skvěle po česku. Takže zas jednou se cítím být hrdým Čechem a to ještě minulý týden nám udělaly radost holky tenistky!