Je těžké nebýt gayem

Co to je za nesmysl? Ztrácí se nám v té lidské společnosti nejen zdravý selský rozum, ale také přirozenost. Přirozené je (nebo aspoň dříve bylo): vztah muže a ženy, založení rodiny, narození a výchova dětí. 

Mladý muž si vybral mladou ženu (nebo obráceně), zamilovali se a stvořili pár, kde se doplňoval mužský princip (kupodivu reprezentovaný mužem) a ženský princip (reprezentovaný ženou). Na muži se cenila mužnost a na ženě ženskost a krása. Krása byla rozmanitá a v zásadě se do ní vešly všechny ženy od drobné (éterické) dívky s malými prsy (typ Keira Knigthley) po smyslnou ženskou krev a mlíko (např. Jitka Čvančarová). A muž měl opravdu na výběr. A ženy mohly spíše najít „chlapa“. Dnes je chlapů méně, ale obzor se rozšířil o „mamánky“, „metrosexuály“ a „macha“. A co dnešní mladíci? Výběr se nějak posunul k extrémům: na jedné straně kostmi chrastící anorektičky, na druhé obézní hrochyně. A k tomu ta plastická chirurgie. Tam je (najmě u prsou) patrný obrácený posun a to ke středu: velmi malé a příliš velké nejsou na skladě a nabízena je téměř universální (jedna) velikost. A když už si ten hoch náhodou vybere, může narazit na feministku a stačí jen pohled či slovo, aby byl obviněn z „harašení“ (zejména v USA). A tak se ptám: není pro něj lepší být gayem? Společnost je tolerantnější a navíc získá nadstandardní práva menšiny. A zastánce, kteří už vybojovali první bitvu – registrované partnerství, a pouštějí se do další – adopce dětí. A to radostné sdílení v barevném jásajícím průvodu městem. Není lákavé se přeorientovat? Platí ještě 4 %?

Jsem tolerantní, gaye a lesbičky respektuji, registrované partnerství jim přeju, s adopcí nemám problém v případě biologického rodičovství jednoho z homosexuálního páru. Ale nějak se nemohu zbavit dojmu, že je nám homosexualita podsouvána víc, než je zdrávo. Čeho je moc, toho je příliš a výsledek může být opačný: lidé se „přejedí“ a homosexualitu už nemusí tak lehce „strávit“ jako nyní.

Stačí si vzpomenout na moudrost našich předků ukrytou v příslovích: „všeho moc škodí“, „méně je někdy více“ a „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“.