Jak si stvořit bez-covidovou realitu?

Jde to vůbec? Těžko, ale jde. Minimálně to lze aspoň mírnit. Stačí dodržovat pár pravidel. Není to o tom, že se s virem nepotkáte, že nemůžete onemocnět, že nemůžete ani nikoho ohrozit.

Nejsem-li nemocný, tj. cítím-li se zdravý, nevylučuje to možnost pozitivního testu, který vypovídá o tom, že je virus v mém organismu v daném čase a v odebraném místě vzorku přítomen a že také mohu být nakažlivý.

S tím je třeba naučit se žít. Vždyť jsme to uměli, určitě s chřipkou a rýmou. Proč bychom se tohle nemohli naučit i s covidem? Půjde to líp, pokud budou uznávány protilátky. Ty totiž fandí „promořeným“ a uzdraveným (možná i zdravým), pak by totiž musel ustat tlak na očkování a testování.

Ve slunečném létě, v době prázdnin a dovolených se dařilo mnohem lépe vytvářet si bez-covidovou realitu. Stačilo být někde více v přírodě, bez televizního a v ideálním případě i bez mobilního signálu a internetového připojení. Může se vám stát, že se náhodou ocitnete na místě, kde jsou TV a internet nedostupné. Vy ale také máte tu moc televizi, internet, mobil vypnout a nějakou dobu nezapínat.

Jsme u těch pravidel:

1) Nedívejte se na televizní zprávy, nevyhledávejte zprávy na internetu

2) Vypínejte si, nebo aspoň občas někde zapomínejte svůj mobil

3) Nestýkejte se s lidmi, kteří o covidu pořád něco melou

4) Nechoďte tam, kde Vám to bude covid neustále připomínat

5) Zbavte se úzkostného strachu a důvěřujte si

První čtyři body lze shrnout do jednoho: nevěnujte tomu svou přílišnou pozornost a energii. Poslední bod je výzva, abyste udělali něco se svým úzkostným strachem z nemoci, pokud to takto prožíváte. To je asi to nejtěžší, obzvlášť pokud Vám na covid někdo blízký zemřel.

Tu pozornost a energii obraťte jinam. K důvěře v sebe, k zodpovědnosti za svůj život, své zdraví, své myšlenky a pocity. Radostně tvořte, usmívejte se, choďte do přírody, hýbejte se, hrabejte se v hlíně, plavte v přírodě, otužujte se, dělejte věci s láskou a lásku žijte.

Covid sice nezmizí, ale Vám téměř zmizí ze života, zkrátka nebudete o něm vědět. Jistě, čas od času se s ním potkáte, pokud si budete chtít zajít třeba do divadla, potřebujete nakoupit, svézt se veřejnou dopravou.

Můžete to zkusit bez roušky či respirátoru (třeba s tím nebudete mít problém), nebo si ho na tu chvíli nasadíte a přežijete to. Nemusíte jít tam, kde to striktně vyžadují, nebo ustoupíte, pokud tam jít chcete nebo potřebujete.

Samozřejmě, že pro rodiče dětí školou povinných, pro zaměstnance korporací, státní správu, a především pro zdravotní a sociální služby jsou to knížecí rady. Pro tyto skupiny je covid realitou, aspoň po tu dobu, kdy jsou v práci nebo děti ve škole. Těžko se opatřením vyhnou.

Ale i oni mají ve svém volnu možnost setkávání s covidem aspoň omezit. Mají také možnost se stanoveným podmínkám podřídit nebo, když nechtějí, mohou z takové práce odejít.

Říká se, že kde je vůle, tam je cesta. Hledejme cesty. Hledejme cesty k sobě. K sobě samému (ať děláme jen to, co cítíme, že je s námi v souladu) a k sobě navzájem (ať udržujeme lidskost a lidskou sounáležitost).

Covid neporazíme a nezmizí, tak se s ním naučme žít (jako se všemi jinými viry a bakteriemi) a přestaňme mu věnovat tolik pozornosti, nezaslouží si ji. Navíc je spíše prostředníkem k obrovským změnám uspořádání lidské společnosti. Tak věnujme pozornost tomu, aby ty změny byly pozitivní a ve prospěch Života a Přírody.