Jak se nezbláznit

Není náhodou smyslem bytí nezbláznit se z toho? Zdá se to málo a navíc to nevypadá příliš pozitivně. Pozitivní asi bude stát se bláznem, ale přitom se z toho nezbláznit.

Vím, nezní to moc logicky, ale co jiného byste čekali od blázna. Možná někdo zažil nudu v práci. Co dělat, když tam musíte být a nemáte co dělat? Tak si vymyslíte jinou činnost, pokud to jde, anebo nějakou činnost předstíráte. Z takového extrému by se jeden zbláznil.

A pak je opačný stres. Nestíháte, máte toho moc. To je taky k zbláznění. Potřeboval jsem změnu, víc dynamiky, práce i smyslu. Mám to. Nyní je jen na mně, abych našel způsob, jak se z toho nezbláznit. Určit si priority, co řešit hned, co počká. Jsou záležitosti, co tzv. „vyhnijí“ a i ty, co než se k nim dostanete, se vyřeší samy.

Důležité je najít rovnováhu a uvědomit si, že prioritou jste hlavně Vy sám. Tedy já. Protože já ten svůj život žiju. A já rozhoduji o smyslu svého bytí. A pomocníky mi jsou ego a duše. Bez ega by se to nehlo, bez souhlasu duše by to nešlo. Teda šlo, ale nejprve by se vytratila radost a za ní i ten smysl.

Proto jsem možná pro druhé tím bláznem, co se usmívá, a ačkoli je zavalen prací a řešením problémů, je poměrně spokojený. Protože zrovna žije smysl svého bytí (nebo si to jen namlouvá?) službu druhým, jimž může a umí zprostředkovat pomoc a tím třeba jejich problém vyřešit.

A potom si zajde do svého privátního bláznovství, kde drobnými radostmi načerpá sílu a energii k další službě.

Jo, asi je dobré být takovým bláznem, jinak bych se z toho opravdu zbláznil. Navíc je máj, lásky (a bláznů) čas, tak se toho bláznění nebojme a užijme si to.