Jak mi pátek poskytl inspiraci a napsal neuvěřitelné příběhy

Dnes něco hezkého, co mi vložil do cesty život. Tak pojďme na příběh z volného cyklu „to nevymyslíš“. Pátek je zkrátka hezký a příjemný den. 

Začalo to v práci, s kolegou se domlouváme, kam zajdeme na oběd. Nakonec zvítězí „Čína“ a sečuánská kachna. Pochutnáme si, zapijeme malým pivem a pak si říkáme, že v tomhle vedru by nás mohli pustit dřív. A kupodivu přání se splní. Domů se díky tomu dostanu o víc jak hodinu dříve. Vzpomenu na zahradu, máme tam hodně jablek, hodně padají a tak je třídím, co půjde do kompostu a co do moštárny.

Myšlenkový pochod – moštárna, mám sice 10 litrový kanystr, ale do mrazáku je třeba dát PET lahve. Pijeme vodu z kohoutku, doma máme jednu (do které si točíme vodu k vodě) a pak náhodou ještě jednu. V tu chvíli nápad: dojdu si pro točené víno. Tak kvůli potřebě lahví si odnáším z místní vinotéky 4 litry vína, červené Zweigeltrebe a bílou Rulandu šedou.

Před panelákem potkávám paní se psem, takovým milým voříškem, najednou se rozštěká a paní ho uklidňuje: „Punťo neštěkej!“. To je nádhera, potěšilo mě to jméno, Punťa, to už dnes neuslyšíte. Pak ještě odposlechnu malé děti: „ jé, pojď se rychle podívat, tady je čmelák“, „hm, a tady je vosa“, „jo, čmelák je táta vod vosy“. Roztomilé.

Uklidím víno, udělám si kafe, za chvíli se přivítám s manželkou. Domluvíme se, co je třeba udělat a co vydrží na potom. Pak vyrážím na kole k Jizeře. Kvůli pátečnímu provozu to beru jinudy, a abych se na kole trochu projel, to beru polní cestou přes Dražice a zpět podle Jizery. Tak jedu, kochám se a přede mnou silueta běžkyně. Každý jsme v jiném pruhu polňačky, najednou přeběhne do druhého (vyhýbá se pánovi se psem, ten přejde do pole, nejspíš vidí mne na kole). Běžkyně běží bosa a poměrně těsně před mým kolem se vrací do své původní dráhy. Jedu pomalu a tak nemám problém s rychlou reakcí a přejíždím opět do svého pruhu a při předjíždění zvolám: „nelekněte se!“. Usměju se na ni a ona se omluví: „to jsem Vám málem vlítla před řídítka, co?“. „To je v pohodě, já jel radši pomalu a díval se, běžíte bosa, to je nádhera, co?“ „Jo, zkuste to taky“ „Já se rád procházím bos na zahradě a teď už se těším do Jizery, nashle“. Ještě slyším její „nashle“ a šlápnu do pedálu. Jo, příjemně jsem se změnil k lepšímu, před několika lety (asi bych jel i rychleji) a pokud bych do ní nenarazil a těsně před ní to ubrzdil, asi by ze mne vypadlo cosi ve smyslu: „co děláš? ty krávo pitomá!“.    

Pak jsem se příjemně vykoupal v Jizeře, byla tam řada známých, pokecal jsem si a znovu se pozdravil po čase s běžkyní. Přiběhla v botách, odpočinula si na molu a pak běžela dál. Já si celkem třikrát  zaplaval v Jizeře, byla příjemně osvěžující. Kamarád si zjišťoval teplotu vody na serveru ČHMÚ a tvrdil, že má 19 stupňů. Musím říct, že v danou chvíli to pro mne byla příjemně osvěžující teplota.

Tak končí, velmi příjemné, na zážitky neuvěřitelně bohaté páteční odpoledne. A teď už končím, přátelé, protože jdu tu svou radost „utopit“ ve víně, čímž se ta radost ještě znásobí.

Hezký večer