Hotově nebo kartou?

Platím i kartou, ale převážně hotově. Kupuju-li benzín do auta, používám kartu. Obvykle jde o větší částku a neznám benzínku, kde by neměli terminál.

Drobný nákup či oběd v restauraci jsem zvyklý platit hotově. V restauraci udělám výjimku, když platím za větší skupinu velkou útratu, např. oběd při promoci syna. Jinak platit kartou za dva rohlíky mi přijde úchylné.

Nemám problém s tím, když někdo bere jen hotovost nebo stravenky. Dokonce jsem až teď zjistil, že se jedná o většinu podniků a krámků, které navštěvuji.

A přiznám se, že jim fandím. Pro mě jsou banky s jejich kartami a účty těmi, kteří poroučejí a mění obchodní podmínky, jak se jim zachce. A na nás je, co si ještě necháme líbit. Platbu v hotovosti považuji za výraz svobodné vůle a z plánované povinnosti pouhé digitální měny a zrušení hotovosti rozhodně nadšen nejsem.

Vždy je tady nebezpečí zneužití a proč urychlovat cestu do digitálního otroctví, která se těm mocným tak líbí. Protože ovládat a kontrolovat druhé je tak lákavé.  Znelíbíš se, nebudeš mít kredit a nic si nekoupíš.

Dobrá, to je má soukromá věc, ale v práci? Proč nezavedu v práci platbu kartou? Museli bychom pořídit terminál a naučit se s ním pracovat. Je to práce navíc spojená opět s nějakým mírným bakšišem pro banku. Nejsme obchod, jsme kancelář a většina lidí tu stále chce platit v hotovosti. A nebráníme nikomu, aby poslal peníze na účet, což většina lidí může dnes udělat přímo z mobilu. Ještě stále pro některé starší lidi, kteří nemají ani účet a nejspíš ani chytrý mobil, tiskneme složenky.

Kolegyně by byly zatíženy dalším pracovním úkonem a už takhle si státní a vládní úředníci navymýšleli práce navíc dost. A rozhodně nevěřím, že tomu je konec.

Nakonec technická připomínka, terminály občas nefungují, výpadky elektřiny také přicházejí a připadá mi, že jsou (a nejspíš i budou) častější.

Placení hotovostí či placení kartou a mobilem má své výhody a nevýhody. U karty a mobilu je to především rychlost a pohodlnost. Platba hotovostí nedovoluje státu čmuchat do toho, co si kupuju. Kdyby stát tolik nebuzeroval, nechtěl platit čím dál větší daně a řídili ho ti, kteří něco umí a něčemu rozumí, pak bych výhrady asi neměl. Ale v dnešním Česku obecné velké nedůvěry ve stát (tedy jeho představitele a instituce) fandím lidem (drobným živnostníkům), kteří se státu vzepřeli třeba tím, že vyžadují platbu v hotovosti. 

Navíc jako starší člověk nemám rád rychlost a zběsilost. Systém už tak mi přijde přehřátý a zrychlený, že ho tímto (platbou v hotovosti) aspoň zpomaluji. Vytáhnu-li z peněženky bankovku nebo platební kartu, je celkem jedno. Manipulovat s telefonem k zaplacení něčeho pro mě znamená komplikaci. Za prvé nezvládám to bez brýlí a ani to neumím, nemám aplikaci a chybí mi motivace se to učit.

Je to samozřejmě problém generační, já už s mobilem a smart technologiemi tak srostlý nebudu jako ti mladší, příp. i mí vrstevníci, které to na rozdíl ode mě baví a zajímá. To je fakt.

Rozhodně nechci dávat mladším nějaké nevyžádané rady, ale mám k nim jednu prosbu: respektujte, prosím to, že v některých záležitostech to mám jinak a já vám za to tímto děkuji.