Hodní a zlí petenti

Lidé podepisují různé petice. Petice jsou na podporu něčeho či někoho. Některé (prorežimní) petice se podepisují snadno, nebo možná díky strachu.

Strachu nepodepsat. Kdybych takovou petici nepodepsal, co by si o mne pomysleli v mé sociální bublině? Zradil bych, stal by se ze mě vyvrhel.

Nebo podepíšu, protože se bojím, že by jinak na mne režim zaklekl, nebo naopak proto, abych dostal, či si uchoval výhody.

Historicky by sem patřil i „dopis Pragováků“ či „podpis Anticharty“. Naopak jsou petice (protirežimní), k jejichž podpisu je třeba projevit osobní odvahu. Typicky by sem patřil podpis „Charty 77“ nebo „Několik vět“. Takový podpis pak často změnil život. Ale lidé podpisovali s vědomím (a se svědomím), že si ponesou následky svého činu.

V době nedávno minulé zahlcovaly veřejný prostor také různé petice. Např. „výzva vědců“ a mnoho jiných. Dá se říci, že nyní se to jaksi obrátilo. Jsou petice mediálně podporované a petenti z řad osobností. Obvykle to bývají stejné osobnosti, které podpoří snad každou petici, podporovanou médii hlavního proudu.

Samozřejmě jde o ty „hodné“ petenty a petice, které jsou většinou na obranu liberální demokracie. Ty ostatní petice jsou obvykle podepisovány obyčejnými lidmi a jsou dnes spíše „disidentské“ a zpravidla končí v „koši“, v nezájmu médií, příp. dehonestací představitelů petice, pokud za ní stojí známá osobnost s nekonformním názorem (např. Daniel Landa). Těžko si představit, že by někdo z „hodných petentů“ se pod takový „pamflet“ podepsal. Kdo by tak učinil, stal by se vyvrhelem, zrádcem.

Takovou peticí, co skončila neslavně, byl případ „Blanického manifestu“. Také špatně skončily petice „proti covidové hysterii“ (např. Hnízdil-Chaun), i snaha na podporu odvážného ředitele semilské školy, který byl odvolán, vyšla naprázdno.

Režim ukázal svou sílu. Má mocenské prostředky a dokáže je použít k vynucování poslušnosti. Ale tím, že zamlčuje a cenzuruje názory, které se mu nehodí do krámu, tím, že dehonestuje jejich představitele, kteří se nebojí svůj názor vyslovit a odvážně si za ním stát, zároveň ukazuje svou slabost. Svůj strach. A hlavně ztrácí důvěru lidí.

Nabízí jen chaos, pohled z Prahy a absolutní odtrženost od reálného života většinové české společnosti, usídlené spíše v menších městech a na venkově.

Jednou z petic, které jsem podepsal, je „Pravda o vodě“. Ta mi připadá smysluplná a díky mravenčí až zaťaté práci skupiny kolem pana Radka Novotného, se leccos podařilo. A tomu fandím, narozdíl od všech těch dnes „prorežimních“ petic podepsaných těmi „hodnými petenty“.

Petice, na něž se upozorňuje, mohou přinést u mnoha lidí opačný efekt. Jsou okamžitě podezřelé, jak ty propagované „hodnými petenty“, tak ty zatracované, za nimiž stojí ti „zlí (zlobiví) petenti“.

Časem si člověk vytvoří názor a zařadí si věci do svého „šuplíčku“. Někdo prostě podepíše to, co doporučí „hodní petenti“, někomu jinému, je to, co doporučují „hodní petenti“, ihned podezřelé. A naopak. Někdo zkrátka si jde hned najít informace o „protirežimní“ petici, a souzní-li s ní, tak ji podepíše, ikdyž si tím může osobně uškodit.

Každého zkrátka něco přitahuje a něco odpuzuje.