Hnus fialovej!

Něco nepěkného jsem viděl. Už ani nevím co. Pomyslel jsem si: „to je ale hnus fialovej“. A to mne zaujalo, hned je tu inspirace (původně neadventní). Proč je vlastně hnus fialovej a ne třeba béžovej?

Hnus je zkrátka hnus.  Ale proč má mít zrovna fialovou barvu? Fialová je kombinace modré a červené. Modrá je dobrá! Modrá je barva moře, oblohy, uklidňující barva. Červená je barvou krve (tím i života), je to barva upozorňující: na semaforu „stůj!“, provokativní: červený hadr na býka. Je to barva výrazná, barva červánků.

Fialová je také krásná barva, dala jméno fialkám. Křemílek s Vochomůrkou zpívali, když zalévali: „vstávej semínko holala, bude z tebe fiala“. Co příjemných a známých lidi bylo a je nositeli příjmení Fiala.

Proč zrovna fialová se uvolila a hodila se k tomu hnusu? Fakt si na tomto místě nedovedu jinou barvu představit. Ani černá, ani bílá, či růžová nebo dokonce oranžová se k tomu opravdu nehodí. Ale někdo to dělat musí.

Wikipedie říká o fialové: v západních církvích je fialová liturgickou barvou pro advent, postní dobu, církev, či ctnost, bývala totiž hodně drahou směsí a nešla nabarvit nikde v přírodě. Všeobecně bývá fialová také odvozována, jako naděje (též odvozeno z adventu). Poslední dobou je fialová známá jako barva divokých večírků a bujarých oslav. 

Tak poděkujme fialové barvě za to, že se toho hnusu (jako dobrá víla) ujala a češtině, že dokáže vytvořit zajímavá slovní spojení, kde jedno slůvko umí to druhé zjemnit, zkrášlit, zpříjemnit i dodat trochu vtipu.

Na konec se hodí přání: co nejvíce té fialové naděje a co nejméně hnusu.