Hloupneme z civilizačních výdobytků?

Asi jo. Všiml jsem si toho na sobě. Vystěhováváme byt, máme se tam sejít se zájemci o jeho koupi. V autě si říkáme, že jim (i sobě) uděláme kafe.

„Doufám, že tam nějaké kafe bude“ řekne brácha a já odpovím, že nějaké zbytky se tam nejspíš najdou. „Ale kafe neuvaříme, odvezli jsme varnou konvici“, vzpomenu si. „No, jo, to je průser“, lamentuje brácha.

„My jsme ale debilové“, právě se mi rozsvítilo: „vodu přece můžeme uvařit v hrnci na sporáku“. „No jo, jsme vážně blbci“, konstatuje brácha. Začneme se smát a vzpomínat, co už dneska neumíme, nebo jsme zapomněli díky síle zvyku na ty naše civilizační výdobytky.

Onehdy nešel google a lidi z toho byli prý celí diví. Ani jsem to nezaznamenal, jiné vyhledávače asi šly, a když si pamatujete přesnou adresu webových stránek, můžete ji zadat přímo (to je vzpomínka z pravěku z doby před-seznamové a před-googlové).

Také, když dojde benzin do sekačky, se dá tráva posekat srpem či kosou, ale kdo to dneska má a kdo to umí. Možná už vyrůstá generace, co nechápe, že existuje ruční pila a že se sekyrou dá naštípat dříví. Ale proč se dřít, když vše si můžeme koupit už hotové. Určitě by mě mladí poradili ten pravý eshop, kde seženu dřevo do krbu či na táborák. Nejspíš bude rozdíl v kvalitě i ceně a k výrobku dostanu i certifikát shody. Možná jsou již človíčci, co ani neumí obsloužit tlačítkový telefon.

Tak aspoň něco umím, co ti nejmladší už neznají. Ale je mi to platné. Ona už i ta varná konvice je překonaná a kávové mašinky se neustále zdokonalují. A tím i lidé. Barista není obsluha na baru, ale umí připravit kávu tak, jak já ne. To už nějaký čas vím, v tom jsem si vzdělání doplnil.

A to, co já piju jako „fakt dobrý kafe“, by asi většina baristů považovala za pěknej fujtabl. Možná by takový barista ohrnul nos a hezky globalisticky po anglicku utrousil „ It´s a fucking coffee“

Zajímavým výdobytkem je i navigace. Tu tedy nemám. Musí to být zajímavé hlavně v době, kdy je všude rozkopáno a plno objížděk. Byly prý případy, kdy navigace navedla na neexistující most, či do protisměru. Paní z našeho infocentra mi vyprávěla, že navigace jim jako cestu k zámku nabídla jet tzv. „krpálem“, ulicí Revoluční, což je poměrně strmý kopec, na konci končící schody. A za těmi schody navazuje další silnice. Takže auto projet nemůže. Autem musíte okolo, tudy jen pěšky či na kole, nebo maximálně ke schodům. Pak takovému výdobytku věřte. Nutná je aktualizace a správná mapa, pak navigace slouží dobře. Jinak s ní můžete i krásně bloudit.

Nicméně ta civilizace je fakt dobrá, teď třeba sedím v teple a venku mrzne, až praští. Tohohle pohodlí si vážím a beru to jako samozřejmost, ale ona to zase taková samozřejmost není. Je dobré, když vše funguje standardně, ale měli bychom počítat i s tím nestandardním.

Občas prostě potřebujeme přírodou „vycvičit“, abychom nezlenivěli, nejen fyzicky, ale nezakrněli i duševně a uměli si v nastalé nestandardní situaci poradit.