Gyros nebo kebab?

Mám tenhle pokrm rád. Jsem jen ochutnávač, ne znalec a tak ani nevím, zda je v tom nějaký rozdíl. Zda to není jen tak, že Řekové mají gyros a Turci kebab. Není to pro mne důležité.

Čas od času se rozhodnu nějakou „kebabárnu“ či „gyrosárnu“ navštívit a pochutnat si. Také si občas zajdu k veganům, na čínu či pizzu. Mám rád tuhle gurmánskou cizorodost a zároveň rozmanitost.

Kde jsou ty doby, kdy čínská restaurace byla vzácný luxus a jen ve velkém městě. Jít na večeři do „číny“ byla společenská událost. Dnes je to naprosto běžné, i v menších městech jsou čínské restaurace dostupné.

Také pizzerie se rozmohly a nyní zahajují svůj nástup různé „veganky“ a orientální fastfoody, kde si můžete dát kebab, nebo gyros. Nezbývá mi, než smeknout a to nejen před kulinářským uměním, ale především v tom, jak se cizinci dobře vypořádají s češtinou. Jistě, jde hlavně o běžné (podobné a stále se opakující) fráze, jenže komunikace je důležitá a zákazník potřebuje obsluze rozumět a naopak obsluha musí vědět, co po ní zákazník chce.

Takže minimálně ten, kdo zajišťuje komunikaci se zákazníky, musí být dobrý komunikátor. Nedokonalá čeština může být i roztomilá, neměla by však vést k nedorozuměním. Zajímavé je, že pro cizince je porozumění důležité a nedokonalost řeči dokáží efektivně nahradit neverbální komunikací, tj. úsměvem, pokrčením ramen, omluvou, pohodovým šibalstvím v očích.

Nevím, zda má někdo jinou zkušenost, ale já jsem byl vždy spokojen a viděl jsem, jak ty „cizí elementy“ jejich práce baví.

Takovou lidskou „multikulturu“ vítám, protože mne obohacuje nejen o zajímavá osobní setkání, ale také o ten gyros či kebab, který mi v české hospůdce ani v mekáči nejspíš nedají. Avšak idiotská ideologie multikulturalismu je o něčem jiném a tu rozhodně nevítám!

Když jsem pobýval s rakouským kolegou pár dní v Londýně, pamatuji se, jak mi říkal, že už se tady dá najíst slušně, protože tu mají hodně italských, čínských, indických a dalších restaurací. Tak jim možná zbyly jen ty pravé anglické „puby“.

U nás snad klasická česká hospůdka přežije, protože pivko se smažákem či gulášem, mám taky rád a taky na něj občas zajdu. Věřím, že výmysl zvaný EET buď svého tvůrce porazí, nebo zavírání venkovských hospod a (pravděpodobně) téměř žádný účinek (plánované miliardy se nevyberou) ho přimějí ke zrušení či aspoň rozumné modifikaci.

Tak jen doufám, že budu mít stále možnost zajít do české hospody a že ty „cizí“ kuchyně budou stále jen zajímavým doplňkem té kuchyně domácí.