Fake, faleš, fikce

Dnes se bojuje proti tzv. „fake news“ a proti dezinformacím. Vstali noví bojovníci a ti se činí. Faleš není nic nového, falšovali se, falšují a falšovat budou třeba peníze, zlato, doklady, ...

Na falši a fikci jsou založena celá odvětví. Není to jen o tom, kdo co řekl a o informacích, které se na nás valí ze všech stran. Odhalovat faleš mají novináři, tj. ti hlídací psi demokracie. Druhou stranou téhož je, že umí i manipulovat. Mírné manipulaci se říkalo propagace, té horší propaganda.

Co třeba taková móda a kosmetika? Vycpaná podprsenka, stahovací prádlo, vyretušované fotografie, líčení, odstranění vrásek, plastická chirurgie? To vše zavání falší, je to moderně fake (česky fejk). Samozřejmě, často jde o pomocníky, kteří mají zvednout sebevědomí, ale to je věc spíše psychické než fyzické dispozice. Dispozice je daná přírodou, je tedy přirozená, někdo má postavu takovou, jiný makovou. A také se podepisuje věk. Sebevědomá žena, nemusí mít problém přiznat plochou hruď, protože její kvality jsou jinde.

Pokud má problém s posměváčky, využije vyztuženou podprsenku, tím od sebe příp. posměváčky odežene. Je to však za cenu malé lži. Zároveň tím může odradit někoho, komu se líbí spíše drobná ňadra na štíhlé postavě.

Asi si každý vzpomene na vtipné (pro někoho trapné) pojmenování velikosti prsou podle ovoce a zeleniny od A až po F (myslím toto: „A – angrešt, B – bobule, C – citron, D – dýně, E – eště větší dýně, F – fuj to jsem se lekl“).

Také existovalo jiné třídění podle toho, co udělají ňadra po sundání podprsenky: unavená (klesnou), sportovní (vyskočej) a kouzelná (zmizej).

Podle výše uvedeného by pak žena s kouzelnými prsy byla ta, co nosí vycpanou podprsenku. Což je také hezký fake. Říká se, že každé zboží má svého kupce, proto je kouzlo ženských ňader právě v jejich rozmanité velikosti a rozmanitých tvarech. Je tu možnost přirozeného výběru, který je ovšem zužován plastickou chirurgií, protože se na jednom konci zvětšuje a na opačném zmenšuje. Zvětšování je ale častější, neboť ho využívají i ženy, co by vůbec nemusely. Možná jen nechtějí, aby jim konkurovaly ty původně méně obdařené, tak jim s pomocí silikonů zase kousek odskočí.

Samozřejmě i plastická chirurgie má své oprávnění, většinou sice jde o kosmetické operace řešící mindráky, ale také o náhradu spálených či jinak deformovaných částí těla.

Muži to v tomto ohledu mají trochu jednodušší, své „tajemství“ skrývají ve slipech či trenýrkách, které jsou navíc ještě skryty kalhotami. Ovšem s tou plastikou je to u nich naopak složitější.

Věčné mládí je další „fejkové“ téma. Člověk je mladý tak, jak se cítí, ale měl by umět přirozeně stárnout. Stárnout s grácií ne všichni umí. Někdo vypadá ve 30 letech na 50, jiný v 50 na 30. Je to ovlivněno i životním stylem.

Dalším oborem založeným na falši, tedy ne úplné pravdě, resp. menšího či většího lhaní je nepochybně reklama. Reklama je fikce, iluze.

Ale ono je nejspíš iluze celá tahle hra na fejky, protože faleš (lež) je základem podvodu. A podvod, aby byl úspěšný, musí vypadat pravděpodobně. Podvodník musí vzbuzovat důvěru, zdání důvěryhodnosti, jenže to zdání často klame.

Co je a není fake? Chytrému napověz a hloupého trkni. Faleš (lež) musí být uvěřitelná, proto je v ní (ukryta) pravda a lež je zamlžená, sofistikovaně vykonstruovaná. Obvykle tak, aby nešla rozumem odhalit. Ovšem člověk má také cítění, intuici a ta ho může varovat. Mnozí mají i nějakou zkušenost, z které se poučili. Přičemž existují i nepoučitelní, kteří stále naskakují „na vidle“.

Nedá se věřit všemu, co je předkládáno, to je naivní, avšak nevěřit vůbec ničemu, to je hloupé. A říkat, čemu mají lidé věřit a zároveň trestat je za jiný úhel pohledu, je ještě hloupější.