EU nám zbytněla …..

... a stal se z ní superstát, a to není dobře. EU (dříve EHS) byla původně instituce (spíš dohoda) o hospodářské spolupráci některých evropských států.

Původně to byla taková pojistka proti nacionalismu, neboť díky ambicím národních států a nevraživosti mezi nimi vznikaly konflikty a války.

EU tedy měla zaručit na kontinentu mír. Měla to být Evropa regionů. Jenže se to nějak vymklo, EU se rozšiřovala, rostla a bytněla. Původně, řekněme jakési koordinační centrum se stalo centrem řídícím a byrokratickým.

To se již úřadům stává a řekl bych, že se to stává i různým sdružením, asociacím, komorám, svazům, ústředím spolků, že tak nějak bytní a bytní, stávají se molochy, které nakonec nejvíc energie spotřebují na zabývání se sama sebou, především své veledůležitosti a nepostradatelnosti.

Ono to je totiž tak, větší celek, větší říše, větší moc a větší potřeba centralizace. Takže i větší ochrana svých postů, větší kontrola a větší strach a pokus zakonzervovat status quo. A to je nepřirozené.

Poučení najdeme z dějin civilizací, které jsou podobné přírodním cyklům vč. cyklu života. Jak člověk, tak civilizace zažije zrod, růst, zrání a zánik. Osud Římské říše a Sovětského svazu je dostatečně známý a popsaný.

Jenže evoluce, vývoj (vesmír, příroda) se ubírá jinými cestami a ukazuje se, že současný systém je těžkopádný, nepružný, nedokáže reagovat na změny, jež si vynucuje život. A hlavně je ve prospěch velkých globálních korporací.

A život chce nějakou celoplanetární dohodu o zachování života, která bude reálná a bude vycházet z přirozenosti více různých civilizačních center na planetě, které se mohou vzájemně inspirovat, ale ne ničit a jedna druhou ovládat. Svět bude tedy o regionech a jejich vzájemném soužití. Nejprve je ale nutné nově nastavit pravidla, která budou všichni respektovat a budou eliminováni ti, kteří by chtěli rozpoutat světovou válku.

Důležité bude hledat to, co nás všechny spojuje, ten nejjednodušší základ: žij a nech žít. Všechna náboženství mají nějaký společný základ, mystično, ale zároveň tu ideologicko-politickou nadstavbu k ovládání a manipulaci. Z toho žijí zprostředkovatelé (a parazité). Jimi jsou i vlády a třeba i politické strany. Ti neslouží lidem ve svých zemích, ale nadnárodním korporacím.

Lidé by si měli uvědomit, že mají být součástí přírody (ne páni tvorstva) a přizpůsobit se jí, že se dají dohromady v místě, kde mohou spolupracovat přímo a kde mohou jaksi vytěsnit ty zprostředkovatele, kteří na nich hlavně parazitují. Problém je, že zatím to většina má nastaveno jinak a ze strachu stávající systém podporuje. Chceme holt ty jistoty a bezpečí a kupodivu (díky strachu) dostáváme nejistoty a nebezpečí.

Cení se odvaha. Odvaha jít proti proudu. Vystoupit z komfortní zóny konformity. Jenže ty proudy jsou dva a náhledy jsou také dva, dvě opačné polarity. Pokud jste konformní s mediálně-intelektuálskou menšinou a „odvážně“ jdete proti proudu většinové populace (třeba v případě smrti Karla Gotta) musíte počítat s tím, že vzbudíte odpor a přijdou i nadávky. Pokud jste na druhé straně polarity a projevíte odvahu říkat názory, které se nelíbí mediálně-intelektuálské menšině, schytáte nejen nadávky a nálepky, ale někomu hrozí i vyhazov z práce, cenzura na internetu, možná i násilí a policejní vyšetřování. Tak to na mne působí.

Např. prof. Halík je pro jednu polaritu morálním vzorem, člověkem, co jde proti církevní vrchnosti, co ukazuje tu správnou cestu, zatímco pro druhé je povýšencem a pokrytcem, reprezentantem globální elity, která chce lidstvo decimovat a zotročit. Sociolog Hampl je na opačné straně, jeho myšlenky, názory a humor souzní s jinou sortou lidí, kteří vidí realitu úplně jinak. Oslovuje jinou část publika.

Spojuje něco tyto pány? Jsou to oba vzdělaní Češi, jeden je „globalista“, druhý „vlastenec“. Každý z nich vyvolává v jedné části populace obdiv, v jiné části odpor. Je to nyní (nejen v Česku), ale na Zemi takové chaotické, máme tu hodně rozdělené polarity, které bychom měli pospojovat jak magnety.

Ve statistice existuje rozdělení normální (Gaussova křivka) a rozdělení bimodální (oddělené dva hrby). Některé snahy progresivistů mi přijdou jako snaha o zrušení Gaussovy křivky a její proměny v přímku, to je nejen nebezpečné, ale hlavně nepřirozené.

Nevíme, komu ta rozdělenost slouží, to jen tušíme, nebo něčemu věříme a podle toho se přikláníme na jednu či druhou stranu. Vysvětlení sociologa Hampla svou logiku mají a jsou mi bližší než názory Prof. Halíka, který mne kdysi oslovoval, ale dnes už ne. Není to o rozumu, je to spíše o pocitu. A je mi z toho smutno.

Mohu citovat sám sebe: „A ikdyž se snažím o nestrannost a nadhled, stejně je mi jedna strana bližší: ta venkovská, lokálně patriotická, tradiční, přirozená“

citovaný blog: https://jtichy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=732752