Energie a pozornost

To, čemu věnujeme energii a pozornost, to posilujeme. Ať již je to pozitivní nebo negativní. Nakonec, co je pozitivní a negativní, je jen otázka našeho subjektivního hodnocení.

Některým sice dává křídla Red Bull, ale pro většinu lidí jsou to sny a touhy. Neměla by chybět motivace a ochota pro to něco udělat. Více se daří tehdy, když se nebojíme neúspěchu, nesnažíme se na své cestě za svými sny přizpůsobovat druhým, máme odvahu dělat věci jinak, nebojíme se sami sebe zastat.

Zdá se to jednoduché. Jenže nás ovlivňují neodbytné myšlenky, představy, pocity a strachy. Také zažité zvyklosti, rodinné a pracovní vztahy, naše lenost, zbabělost, závist, snaha někomu se vyrovnat, zavděčit, neublížit. Naskakují nám takové ty otázky: „proč mu to jde tak lehce a mně ne?“, nebo „proč právě já?“ Co s tím?

Rady samozřejmě existují a říkají něco ve smyslu, že je třeba tyto myšlenky a pocity opustit, přijmout sebe, přijmout situace, které se dějí, odpustit sobě a druhým. Věnovat pozornost hlavně tomu, co nás baví, naplňuje, co nám činí radost. Všímat si chvil, kdy zažíváme pocity štěstí a spokojenosti. Napřít energii ke svým přáním a snům. Stýkat se s lidmi, kteří s námi rezonují, mají podobné vnímání.

Žít láskou, pěstovat humor, hýbat se a pobývat často v přírodě, občas (nebo často) vypnout mobil, neřešit malichernosti. Zkrátka žít přítomností, řešit převážně věci, které jsou důležité a nějak se nás osobně týkají.

Tímto směrem, když napneme svoji pozornost a dáme tomu energii (úsilí), pak se začnou dít věci. Změnili jsme sebe, svůj přístup k životu a začne se nám měnit i okolí.

Brát život jako proměnlivý a nejistý, to by mělo být naprosto přirozené. Mění se počasí, stárneme. Tohle vše víme, také víme, že jediná jistota je smrt. Když tohle vše začneme žít, tj. přijmeme za svůj život odpovědnost, získáme neuvěřitelnou vnitřní svobodu, a hlavně nezávislost na tom, co si o nás druzí myslí, resp. na tom, co si myslíme, že si o nás ten či onen pomyslí. Nám už na tom nezáleží, ať si myslí, co chce.

Snažme se být a žít. Jen tak. V rovnováze pragmatismu (stát pevně nohama na zemi) a snílkovství (mít hlavu v oblacích). Žít s rozumem a citem. Ať se nám to daří.