Doba zlomová, kam se člověk podívá

Nějak se dnes všechno láme. Láme se nám léto do podzimu, tento přechod je pravidelný a bývá doprovázen „babím létem“.

Zdá se, že se nám láme ekonomika, mnohým se z toho podlamují kolena. Co čeká náš slavný automobilový průmysl? Už asi lámat rekordy prodeje nebude. Zlom však nastal v elektromobilech, staví se nabíječky, výroba se rozjíždí.

Lesy nám láme kůrovec a sucho. Zlom nastává v přístupu. Bude se měnit podle aktivistů, nebo se aktivistický přístup neosvědčil a vrátíme se k tradičnímu hospodaření? Myslím si, že tudy jít už nelze, nicméně zkušenosti lesníků je třeba vzít v potaz, nakonec oni budou lesy obnovovat a starat se o ně. Měli by získat víc samostatnosti a odpovědnosti. A jistě už se najdou příklady, že se o les lze starat tak, aby nejen přežíval, ale i prosperoval.

Bude třeba se přizpůsobit novým podmínkám a problémy řešit, ptát se proč se tak děje, co jsme zanedbali, udělali špatně a jak bychom měli pokračovat. V lesích jsme na bodě zlomu.

Totéž v zemědělství, ochraně krajiny, zadržování vody, vodním hospodářství. I tady se to láme a budou se muset najít vhodné postupy, které problémy budou řešit. Příklady existují.

Celé to klima je nějaké nalomené. Láme se spravedlnost, aneb jak to, že nebyl Babiš obžalován? Tak teď na chvíli (na jak dlouho?) máme premiéra neobžalovaného a zatím k soudu nepůjde. Aspoň do té doby, než se rozhodnutí přezkoumá. Takže oddychový čas. Nic víc, toto je holý fakt, žádná dojmologie.

Ale ono se to láme i v jiných oblastech: sociální, zdravotní, vzdělávací. Je určitý tlak na změnu. Lámou se charaktery, v tom často hrají roli peníze a ochota některých lidí pro peníze (moc a slávu) udělat cokoliv. Proti svým bližním i proti sobě.

Láme se globalizace, je potřeba ji zlidštit a transformovat. Jít od centra směrem dolů, čili ten život (ekonomický, sociální i politický) realizovat v lokalitě, v regionu. Jít cestou re-lokalizace s využitím globální sítě, globálních informací. Více prostoru asi dostane umělá inteligence, nové technologie. Naučíme se je využívat, nebo nás zotročí?

Neúnosně drahé je bydlení, hrozí sociální konflikty, další migrační vlny. Naše civilizace je prodchnutá „civilizačními chorobami“, zdravotnictví nastavené na byznys, tedy na léčení, ne uzdravení. Jedeme na cukru, nekvalitních (dokonce toxických) potravinách, bez pohybu, ve stresu, bez zastavení, napojeni na virtuální realitu bez vnímání okolního reálného světa.

Vzdělávací systém je také nějak nastaven a je poměrně setrvačný, jeho výhodou je, že více odolává (zběsilým) novinkám, ale zároveň nevýhodné je, že se (potřebné) změně brání.

Informace, média, sociální sítě, ovlivňování, propagace, manipulace. Zde se to také láme, najmě v důvěře v informační média a poskytované informace. Objevení dvojího metru, vzpomínky na normalizaci a čtení mezi řádky (u nás starších).

Společenské změny takřka ve všech oblastech života jsou nevyhnutelné. Budeme se muset mnohé naučit, mnohé naše zvyky a návyky změnit. Přestat drancovat přírodu, převzít odpovědnost za své žití, přizpůsobit se novým podmínkám.

Společnost postavit na jiných základech, jiném novém paradigmatu, společnost duchovnější, důstojnější, přirozenější a odpovědnější. Ideál. Ale ne „progresivní ideál“ nadiktovaný shora, nýbrž ideál žitý, vytvořený z vnitřní potřeby jednotlivců, který se časem prosadí v celku. Chce to překonat strach, nalézt odvahu postavit se za sebe a šířit lásku, humor a smích.

Otázka zní: zvládneme to? Pozvedneme své úrovně vědomí? Nebo se necháme zotročit, zdecimovat, propadneme do chaosu a bídy, globální diktatury?    

Vše už je tak napnuté, že se to zlomit musí, je jen otázkou času (kdy?) a způsobu (jak?). Tak snad dobře a pak bude opravdu líp.