Digitální a mediální detox

Zahlceni informacemi, závislí na internetu, na sociálních sítích ... Chce to nějakou odvykačku, moderním jazykem detox. Tak jsou lidé nabádáni, aby zkusili chvíli žít bez mobilu, nebyli přicucnuti k sociálním sítím a internetu.

A tak zažili to nevídané, neslýchané, ... docela zázračné. V zásadě to, co žili naši předci naprosto běžně. Moje generace to také zažila (jako děti a mladí). Žádný digitální šum nás nerušil, protože v podstatě neexistoval, resp. nebyl tak rozšířen. Ano, neměli jsme tyto báječné vymoženosti, ale také nás tyto vymoženosti nemohly zotročovat.

Což se dnes mnohým děje. Přiznávám, že mobil a internet jsou součástí mé práce. Internet je i zdrojem mé zábavy i poučení. Ve všední dny ho zkrátka využívám. Někdy i nějaký čas o víkendu, především v období dlouhých zimních večerů. Mobil se snažím využívat střídmě, zejména na volání, někdy SMS. Internet jsem si do něj nezavedl, nevyužívám ani aplikace. Na sociálních sítích nejsem, resp. facebookový profil existuje, byl sice zrušen, pak ho žena obnovila, nicméně využíván takřka není (o čemž svědčí i to, že jsme nezaznamenali jeho nedávný výpadek).

V zásadě tedy žádný velký digitální detox nepotřebuji, přesto si ho užívám. Zvláště o víkendech a v tomto období dovolených. Sice mívám mobil u sebe, obvykle na stole na verandě, v chatě, v batohu na koupališti, v kapsičce kola.

Někdy mobil slyším, někdy ne. Telefon vyřídím buď hned, příp. až se na něj podívám a zjistím, že mám nepřijatý hovor. A stane se mi občas, že se na něj ani nějaký čas nepodívám a záležitost se mezitím nějak vyřešila „sama“ jinak, bez mé účasti.  

Samozřejmě si mobil beru i do auta a za jízdy ho většinou nezvedám. Příp. ho zvednu, snažím se hovor rychle vyřídit, že řídím a že zavolám později. Pak na vhodném místě zastavím a hovor vyřídím. Zkrátka mobil, narozdíl od mých dětí, mi k srdci nepřirostl. Dokážu se bez něj obejít, a když nezvoní, tak mi to nevadí. Mám aspoň klid.  

Většinou si v tomto období odpočinu i od televize, tu nakonec sleduji míň a míň. Dovedu si představit svůj život bez ní. Ovšem zase si nedovedu představit život bez své ženy, která televizi mít chce. Tak ji prostě máme. Na chatě jsme ji zdědili po předchozím majiteli.

Přesto si večer většinou sedneme na verandu nebo k táboráku, dáme vínko, povídáme si, plánujeme, posloucháme zpěv ptáků, nebo si zazpíváme s kytarou, občas i s přáteli.

Zkrátka digitální a mediální detox. Už se na ten delší detox moc těším. Týká se i blogu, takže se asi na dva týdny odmlčím. Někdy přemýšlím, zda se neodmlčet na delší čas, či vůbec z blogu odejít.

Uvidíme po „detoxu“. Možná, že přijde více inspirace, energie a radosti do psaní, nebo nepřijde a pak si dám delší pauzu. Možná mám nějakou únavu z blogu, což může souviset i s tím, že ho někteří mí oblíbenci opustili (ať již dobrovolně, či nedobrovolně). Nebo jde o krizi tvůrčí, kdy jen reaguji na nějaké podněty a pocity, z nichž mám potřebu se vypsat. Takže je to spíše taková terapie. Přestože píšu jinými slovy, vnímám, že je to stále skoro totéž a z toho je mi smutno.

No, a já mám rád radost a veselost. Nějak jsem ji z blogu idnes přestal čerpat. Je na čase ten detox.  

Přeji příjemné léto a užívejte si ten digitální detox.