Demokracie a naturokracie

Předseda Poslanecké sněmovny nás na Nový rok poučil o demokracii, hodně citoval. Demokracie je vláda lidu, není dokonalá, protože lid není dokonalý.

Býval vtip: „jaký je rozdíl mezi lidem a lidmi? Zatímco náš lid s nadšením a úsilím buduje socialismus, lidi na to kašlou“.

To bylo období tzv. lidové demokracie. Občas se jí přezdívalo „lihová“ či „libová“. Stačila změna písmenka a měnil se význam. Zajímavé bylo, jak rychle se lidová demokracie proměnila v diktaturu proletariátu.

Pak jsme se té diktatury zbavili a oslavovali návrat ke svobodě a demokracii. Budoval se kapitalismus, někdo chtěl pokračovat v násilně přerušeném budování socialismu s lidskou tváří. V 90. letech nechybělo nadšení lidí, přišlo uvolnění, svoboda, nové možnosti, příležitosti, ale i hrozby.

Lidé se uvolnili z „okovů“ a byli i nadšeni z nových tváří politiky. Z počátku, než se jejich cesty rozdělily, bylo trio nejvýznamnějších politiků, dlouhodobých představitelů státu, celkem oblíbeno. Byť byli osobnostně jiní, vzájemně se doplňovali. To, co se lidem líbilo na Václavu Havlovi, nenašli u Václava Klause a naopak.

Jenže jak šel čas, lidé se více začali dělit a objevila se jiná, celkem nenápadná diktatura, diktatura peněz. Někteří zbohatli, někteří zůstali chudí, nebo zchudli ještě více. Nůžky se rozvíraly a sociální smír dokázala udržet střední třída. Jedni zbohatli svým úsilím a šikovností, druzí vyčůraností, podvodem či díky informacím a kontaktům.

Nemá smysl dnes řešit minulost, byla jaká byla. Měli bychom se soustředit na přítomnost a svým přístupem si budovat budoucnost.

Současným nejvíce frekventovaným adjektivem k demokracii je přídavné jméno „liberální“. Liberální demokracie. Nehrozí její přeměna v další diktaturu? Mnozí vnímají, že se nám zde plíživě rodí diktatura „lidských práv“ a „politické korektnosti“.

Navíc je to doprovázeno dalšími „kraciemi“ jako je byrokracie (přebujelá ne přiměřená), mediokracie jako nástroj manipulace a vymývání mozků, hrozí i návrat „teokracie“ (tentokrát ovšem v hávu jiného náboženství) a rozrostla se nová sociální třída tzv. „nová aristokracie“. Posunují se hranice normálnosti, tím že se mění normy. Naštěstí existuje přirozenost.

A také existuje něco, co bychom moderně mohli nazvat „naturokracií“, vládnutí přírody. Příroda má navrch nad všemi lidskými výmysly, lidé jsou její součástí a místo pokory a úcty ji ničí. Jenže příroda si vždy poradit dokázala, a hlavně funguje naprosto dokonale, ustavuje se do rovnováhy a umí to i bez lidí.

Přírodní a vesmírné zákony fungují bez ohledu na ty lidské. Příroda s námi má trpělivost a dokáže i časem některé naše chyby napravit a přizpůsobit se. Krásně to dokumentoval i film „Planeta Česko“, jaké přírodní poklady se vyskytují např. i v hnědouhelných dolech.

Jsem tedy pro demokracii bez přívlastků a přirozenou naturokracii, čili odpovědné žití svobody v souladu s přírodou. Když k tomu přidám bezpodmínečnou lásku a uvolňující smích, stačí mi to k pocitu spokojenosti a radosti ze života.