Covid: trochu retrospektivy a z trochu jiného pohledu

Po black-outu se podívejme retrospektivně na Covid. Exponenciála přinesla své „ovoce“. Je dost kyselé a smutné. Katastrofické scénáře jsou asi překonány.

Kdo za to může? Neočkovaní. Samozřejmě. Zkusme se na to podívat úplně jiným pohledem. Na první pohled bláznivým, nevědeckým. Kde začít?

Slýcháme varování: važ slova, dávej si pozor na to, co myslíš a co děláš. Také jste možná slyšeli „karma je zdarma“.

V podobném duchu někdo možná zná následující duchovní moudro: „přej (si) a bude ti přáno“, nebo „přej si a Vesmír ti to splní“. Avšak dávej si pozor, co si přeješ a ještě víc, čeho se bojíš.

Pokud se bojíš, Vesmír si to přečte jako tvé přání, a to ti splní. Podívejme se na to optikou, že toto je nezpochybnitelná pravda a následně použijme logiku. *)

Bojím se Covidu. Přání se mi splní, onemocním. Covidu se sice bojím, ale ještě víc se bojím vakcíny. Onemocním tak, že jakmile se z toho zážitku vzpamatuju, pospíším si na vakcínu.

Nebojím se ani covidu ani vakcíny, přeji si klid. Klid mám, je to ten klid v oku uragánu. Všude okolo šílená ničící bouře, tady klid. V realitě se mě to moc nedotýká, neonemocněl jsem, ikdyž jsem se s nemocným setkal, nevím, že bych někoho nakazil. Necítím potřebu se očkovat kvůli obavám o své zdraví. Jsem zdravý, a to se v nezdravé společnosti neodpouští.

Zkusme postoupit dál. Logicky ve stejném duchu. Čeho se báli (v překladu co si přáli) mediálně profláknutí „věrozvěstové Covidu“? Mluvili o přeplněných nemocnicích, o velké spoustě zemřelých, o mrazácích. Vesmír jim ta přání právě plní.

Opusťme tento pohled a podívejme se na to zase jinak. Trochu retrospektivně. Na Covid jsme nebyli připraveni, ať už je jeho původ a záměr jakýkoliv. A ať si o něm po dvou letech myslíme cokoliv. 

V úplně první vlně mě překvapila vlna sounáležitosti a potenciál tohoto národa, pak se to někde zvrtlo. Vyčůránkové to začali zneužívat, opatření se měnila jak na běžícím pásu (což se zprvu dalo pochopit), přišla únava, vzájemné nepochopení, lidé toho měli dost, nehrálo se fér, nevysvětlovalo se, hlavně se strašilo, zakazovalo a přikazovalo. Začalo to poněkud zapáchat (korupcí, manipulací, citovým vydíráním) a mnozí lidé se začali ptát a hledat odpovědi.

Místo otevřené diskuse různých přístupů, názorů a poskytování (byť různorodých) odpovědí jen: zavřít, pokutovat, nabídnout jedinou cestu ven (očkování), ostatní možnosti cenzurovat. Proč?

Nejdřív malá odbočka: protože slova (podobně jako i myšlenky) mají velkou sílu. Na počátku bylo Slovo. Zkusme pár příkladů: „Seš tlustá!“ řekl chlapec dívce, ta začala hubnout a skončilo to mentální anorexií. „Toho se paní nezbavíte do konce života“, řekl doktor mladé paní a ona skutečně propadla chronické nemoci, docházela na vyšetření a poctivě polykala léky (které s věkem přibývaly) až do své smrti.

„Jak dlouho si myslíte, že budu žít, pane doktore?“ „Moc dobře to nevidím, tak tři měsíce“, řekne doktor a po třech měsících obdrží parte. Nebo se stane zázrak. „Na to ti kašlu doktore, já budu žít“, zdravě se naštve žena, která si přeje žít a Vesmír ji to splní.

Proč se tedy cenzuruje? Protože slova mají i opačnou sílu. „Císař je nahý“, řeklo dítě v Andersenově pohádce a teprve pak to lidé uviděli.

Co vidíme teď kromě těch hrozných čísel, zpřísňovaní opatření, zostření očkovací kampaně? Hlavně snahu najít a označit viníky (což jsou lidé zdraví, neočkovaní, remcalové, anti-rouškaři, usměvaví apod.) a ti vystrašení lidé už se o ně postarají. Nepřipomíná to náhodou hon na čarodějnice?

A dav zase bude křičet: ukřižuj ho! Koho? No přece toho nepoddajného, toho, který nám to tady kazí, který si dovoluje pochybovat, který nám nabízí jinou cestu a který nás usvědčuje ze lži. Tak si ty šířené polopravdy pro jistotu připomeňme: očkovaní se znovu nenakazí, očkovaní nikoho nenakazí, očkování vydrží nejméně rok a je lepší ochranou než prodělání nemoci, až se nás dostatek naočkuje (původně 70 %), odhodíme respirátory, protože budeme mít kolektivní imunitu, protilátky a léky nefungují tak dobře jako očkování.

Sliby, chyby. Přesto mnozí nepochybují a stále dále slepě věří: za to mohou neočkovaní! A kdyby téměř žádní neočkovaní nepřežili, protože se část podvolí, další část zemře, mohli by nepochybně za další vlnu. A vakcína nebude mít na svědomí žádné zemřelé. Naopak vakcína nám pomohla přežít a pokud někdo nepřežil, měl smůlu, protože nestihl další posilující dávku. To je přece jasné jak facka.

Historie se opakuje. Tentokrát s papežem v čele (jako za Mistra Jana l.p. 1415).

*) Pozn.: „Podívejme se na to optikou ...“ není tvrzení, že uvedené je nezpochybnitelná pravda, ale pouze tvrzení, že pro další úvahy rozvíjené na základě logiky toto použijeme jako nezpochybnitelnou pravdu.